sobota 6. října 2018

I fell very busy

1. týden ve 2. ročníku na VŠ

První týden vysoké školy mám za sebou. Upřímně, když si vzpomenu na minulý rok touhle dobou, byla jsem šťastnější a dokonce jsem se víc těšila, ačkoli mě čekalo něco neznámého. Několik desítek lidí jsem poznala už na Seznamováku a možná proto jsem se i těšila. Byla jsem namotivovaná na nový způsob života a užívala jsem si ho celý ten akademický rok. A to natolik, že se mi nechtělo končit. Dařilo se mi ve škole i ve společenském životě. Až na pár odchylek a okamžiků, kdy jsem byla třeba nemocná, nebo někým zklamána.
Nastal nový akademický rok a já jsem upřímně fyzicky i psychicky vyčerpaná hned po prvním týdnu. Hned první noc jsem spala pouze hodinu a ani několik chladných dní mi k lepšímu nepřidalo. Skoro celý týden jsem měla jakousi zimnici. Bylo mi k pláči a ani ve škole jsem nedovedla dávat dostatečný pozor. Hned na prvních hodinách. Navíc jsme měli školu od rána skoro do večera.
Jsem ráda, že jsem viděla po dlouhé době některé lidi, s kterými jsem zažila během toho předešlého akademického roku fajné chvilky, ale na druhou stranu jsem se toho shledání trošku v něčem obávala a teď se v tom trochu máchám. Nu což, mohu si za to hlavně sama. Mám je ale všechny moc ráda. Je toho tolik, čemu bych se teď chtěla, měla a potřebovala věnovat, ale jaksi jsem jenom člověk a vidím, že se to všechno nedá zvládat.

pátek 28. září 2018

Nádech pro poezii, výdech pro okamžiky a zkušenosti

Mé srdce nezapomíná 


Procházím pod blankytně modrou oblohou
a nemysli si, že mé srdce zapomíná.
Proč soudit lidi, co za to nemohou,
však nevím, čí je to tedy vina. 
Ať je obloha plná hvězd či šedá, 
občas já na tebe vzpomenu si. 
Však na srdce mé prach už si sedá
a já vím, že tu pro mě dávno nejsi. 

- má nejnovější básnička,
další mé básničky na @photos_simix


Ahoj, moji milí čtenáři,
je toho hodně, co bych chtěla sdělit a zároveň si uvědomuji, že toto už není blog, kam píšu všechny své zážitky. Jakože takový ten deníčkový. Takový blog už prostě dávno není. Na druhou stranu tu přidávám články o svých videích, tak bych to tentokrát mohla podložit trochu více deníčkovým, ale i úvahovým textem. 



Než začali prázdniny, opravdu se mi nechtělo odcházet z města, kde studuji. Poznala jsem tam hromadu lidí, zvykla jsem si na něco jiného, ale nedalo se nic dělat. Začala jsem dělat brigádu u nás na poště (už třetí léto) a nějak jsem si zvykla opět na to. Občas to byla fuška a vstávání něco málo po páté bylo stále těžší, ale oblíbila jsem si kolegy/ně i lidi na rajonu. Už mě znají z minulých lét a kolikrát si se mnou povídali. Chvílemi jsem se však těšila zpět na vysokou. Tentokrát ani ne tolik kvůli lidem, ale čistě kvůli studiu, protože mě to upřímně baví, ačkoli toho teď budu mít opravdu hodně. Jak jsem již psala, ve městě, kde studuji, jsem poznala obrovské množství lidí a přes ty lidi jsem kolikrát poznala i další lidi. Takový řetězec. Dokonce tam teď začnou studovat některé kamarádky, které znám již ze střední a bude tam celkově i plno nových lidí, takže myslím, že budu znát zase víc a víc lidí... už to skoro není ani možné. Minulý rok jsem i hromadu lidí poznala na Seznamovacím kurzu, který byl ještě předtím, než jsme nastoupili do školy. O tom mám na YT video také. Teď jsem na seznamováku nebyla, ale i tak se mi povedlo seznámit s dalšími lidmi, aniž by mi začala škola. Do té mi zbývá ještě pár dnů. Začalo to tak nějak nevinně a náhodně. Na instagramu mě prý už delší dobu sledoval jeden ze studentů a tam se mě jednou někdo zeptal, kdy bude další video, tak si našel můj YouTube kanál. Když se dověděl, že opravdu natáčím, ozval se mi Napsal, že je členem NSTV - nezávislé studentské televize JU, že hledají nějaké členy, zda bych s nimi nenatočila video a tak. Uplynul asi tak měsíc, dva.... a opravdu se to stalo.
26. 4. 2018 jsem přijela. Dostala jsem na prostudování scénář a zalitovala jsem, že jsem ho nedostala do rukou dřív, že bych ho aspoň prostudovala ve vlaku. Nemohla jsem si ten text zapamatovat. Někde jsem ho i četla a v jednom záběru to jde i dost vidět, takže jsem zvědavá, co z toho vznikne, pokud z toho něco vznikne. Jinak by to mohlo být i dobrý video a byla to sranda. Místo jedné hodiny, jak se předpokládalo, jsme natáčeli čtyři hodiny. Asi ten klučina nečekal, že se mnou bude tolik práce, když natáčím na YouTube. No a od čtyř byl meeting NSTV, kde mě přijali jako člena a domlouvalo se co a jak :) Doufám, že to půjde dobře, že v dobré míře přiložím ruku k dílu a že nás budou lidi sledovat.
Trochu jsem si představovala tento akademický rok víc v klidu. Už z důvodu, že budu mít plnější rozvrh, jsem myslela, že budu večery trávit víc v klidu na koleji, ale oni se plánují dost natáčet i večerní akce, tak uvidím, jak to bude probíhat. Budu BUSSY, ale na druhou stranu by to mohlo být moc fajn... pokud nebudu nějak vytížená 😁 Až na to, že nebudu mít tolik času na určité lidi. Uvidím, uvidíme.
Natáčeli jsme video pro prváky, abychom je trochu obeznámili s naší univerzitou a já si vzpomněla, že jsem navrhla, že bych mohla natočit video o vysoké škole, což jsem zmínila v posledním videu a někdo se mi ozval, že by to byl dobrý nápad, tak tady to je.. akorát na dvě části...
Ačkoli mi škola ještě tak zcela nezačala, já mám pocit, že jsem ji ten den už odstartovala a najednou mě to začalo zase táhnout. Každopádně bych chtěla odpočívat o něco víc, než minulý rok.


Edit: Vyšlo video na NSTV:



A co Vy a Vysoká Škola? 
S.

neděle 16. září 2018

Votoč vohoz!

Oblečení sem, oblečení tam...
Oblečení všude, kam se podívám. 


Vítejte u dalšího článku! 👈

Edit: 10:31 25. 9. 2018
Už je to týden od jakési spolupráce s Manzarou, ale ta na mě buďto již kašle, zapomněla nebo nemá čas. Počítala jsem i s touto variantou, že pro ně napíšu článek a bude to zcela zdarma, protože věřit něčemu jen tak? Ale možnost spolupráce se mi líbila. Měli mi zaslat zboží, co jsem si mohla vybrat v hodnotě 800 korun a případně by pak spolupráce pokračovala za peněžní odměnu. Od té doby, co jsem článek však zveřejnila, mi ani nezobrazili zprávu, kde jsem jim posílala odkaz na onen článek. 
Odvolávám vše, co jsem napsala, paní byla na dovolené a nemohla mi odepsat! 😊
U Vás, čtenářů, však článek úspěch měl. Děkuji.
Jedna ze slečen mi psala, že s Manzarou spolupracovala také, ale že s ní má dobrou zkušenost. Že co slíbili, dodrželi. Já se s Manzarou setkala poprvé a chtěla jsem to vyzkoušet, když mi tuto možnost nabídli. Však co jsem tímto článkem pro ně mohla ztratit? Nic! Jen zjistit, zda mohu spolupráci s Manzarou věřit, nebo ne. Buď bych dostala slibovanou odměnu za článek a nebo nic.
Přeci jen mě spolupráce na podobný způsob láká. Pokud ale Manzara opravdu odměnu za jejich propagaci posílá, proč zrovna já byla ta, kterou oslovili a pak se za ní zpátky neotočili?

neděle 9. září 2018

☃ Manzara - zimní bundy ☃

Moji milí návštěvnici,

vítám Vás u nového článku, ve kterém bych ráda představila Manzaru. Těm, co ještě nevědí, co to Manzara je, to ráda vysvětlím.

Jde o e-shop, který nabízí různé druhy oblečení, ale třeba i doplňků, jako jsou šperky, kabelky, batohy, opasky a několik dalších. Co se týče oblečení, najdete tu šaty, trička, kalhoty, zimní a kožené bundy, leginy, svetry, plavky a mohla bych pokračovat. Nabídka je pestrá a moderní. Máte možnost si vybrat z několika velikostí, ale i barev. Ceny jsou docela slušné. Více bych Vám napsala třeba jindy, ale to se ještě uvidí, podle toho, jak bude mít tento článek úspěch, ne jen u Vás, mých drahých čtenářů.

pondělí 3. září 2018

Back to school | Zpátky do školy

... 👦👧👉📐📓🏫📚 ...


Je to tak, děti se navrátily do škol a školek. Je to pro mě docela i neuvěřitelné, ačkoli mi prázdniny přijdou už docela dlouhé. Není divu, prázdninuji už od června a do konce září ještě budu. Udělala jsem zkoušky na jaře docela brzy a škola mi začíná až 1. října. Vysokoškoláci to mají zkrátka trochu jiné. I přesto, že mi prázdniny přijdou už docela dlouhé, nemůžu asi nějak stále pochopit, že ostatním ta škola už začala. Třeba bráchovi. Přijde mi, že jsme přes ty prázdniny skoro nic neprožili, ačkoli jsme pouze nebrigádničili a byli i na nějakém tom výletě nebo několikrát na koupališti... přestože to nebyly pravidelné návštěvy jako před pár roky Jakože návštěvy toho koupaliště. Už mě to ani tolik netáhlo, jako dřív. Asi jsem už trochu víc vyspěla. Bratr mě dokonce většinu času prudil a jsem ráda za klid, co mám teď, ale prostě mi to najednou přijde trochu líto... Že už je ve škole, ale co už. On se tam těšil a i já se docela těším. Už dlouho se těším, ale na druhou stranu mi bude chybět tahle práce, brigáda, ti lidé. I přes určitý druh námahy. Nemám ráda loučení a opět jsem si zvykla na něco jiného. Předtím se mi nechtělo opouštět určitou skupinku lidí a teď se za ní až tolik neženu. Prostě to tak mívám a pak se to zase změní, jakmile s těmi lidmi začnu trávit čas. Teď se spíš ale opravdu těším na školu, jako takovou a na takový to žití sama za sebe.

Nechci ale psát více o podobných věcech, ale pochlubit se svými novými videi na aktuální téma.
#navratdoskoly #podzim | #backtoschool #autumn 

úterý 28. srpna 2018

1 kniha, 1 film

Za poslední dobu...

Ahoj!Před necelým měsícem jsem přečetla knihu, která se jmenuje Cesta kolem světa za osmdesát let. Říká Vám to něco? Nepleťte si to s názvem: Cesta kolem světa za 80 dní!!

V neděli (26.8.2018) jsem viděla u známých film. Jsou filmy, na které bych se ráda podívala, ale kolikrát se k tomu sama nedostanu. Nenajdu si na to čas a dělám plno jiných věcí. Ráda bych toho celkově mnoho za život ještě stihla. Ne jen nějaké knihy a filmy, ale o tom psát nechci. Tento film se jmenuje v originále Truth or dare a v češtině Vadí nevadí. Je to film roku 2018. 

Prvně Vám přiblížím knihu.
Cesta kolem světa za osmdesát let - Hana Bořkovcová

pondělí 20. srpna 2018

Bullet Journal | Kaligrafie - začátečník


Zdravím Vás u dalšího článku...

... ve kterém se zaměřím na výtvarnou stránku života. Slyšeli jste někdy o kaligrafii?
Stručně řečeno, nebo v tomto případě spíše napsáno: Kaligrafie se skládá z řeckých slov kallas (krása) a grafos (psaní). Je to tedy jakési krasopísmo. Kaligrafie svojí existencí sahá už do historie. Více informací najdete na wikipedii, celkově je toho na internetu už docela dost. Instagram, YouTube,... Už i já přispěla videem do sbírky tohoto tématu. Video přikládám do tohoto článku, takže se na něj můžete podívat (lajkovat, komentovat,...). Bude na konci článku.

pátek 17. srpna 2018

Jezinka 🦌



🖊️

Jezinka v lese na kameni sedí, 
na hladinu potůčku tiše hledí.
Slzy v sobě světu tají, 
jezince se zlé sny zdají.
O mužích, jejichž srdce zlomila, 
pro ně se kvítím zdobila. 
Navedla je do pasti,
ti muži neměli štěstí. 
I ona jednou milovala, 
potom toho litovala. 
I teď trápí nerada, 
však bolí ji ta zrada. 
Tahá za nos, mrchou je, 
kdo, co na ní vyzraje? 
Ona nechce, ona musí,
mučit ty, co to zkusí. 
Dokud ji opět láska neomráčí, 
až do srdce jejího zase vkráčí.
Ona nechce, však asi musí 
a opět to s dalším zkusí. 
Za nos do pasti tahá jej,
"jen pojď, hochu, neváhej".
Ona nechce, jde to samo, 
prostě je to tak už dáno. 
Mužům hlavu zamotá, 
však v duši je pak samota.
Ona nechce, asi musí, 
však se jí to dlouho hnusí. 
Ona ví, ví to, že ji chtějí,
že ona nechce, nevěději. 
Kéž by v tom opět láska byla
a ona se svým mužem žila, 
vše by jiné mohlo být, 
spokojeně by mohli žít. 
Ona asi opět  štěstí hledá, 
když nenajde, tak ho nedá.
Vede další může do pasti, 
když myslí, že mají ji již v hrsti.
Však dlouho oni netuší, 
kryje to za retuší. 

🦌🦌🦌

Více básní na insta @photos_simix

neděle 5. srpna 2018

Přečteno za poslední dobu!

Zdar četbě! 

Za poslední dobu se mi povedlo přečíst několik knih. Hlavně v období, kdy jsem měla nějaké to volno a byla někde u příbuzných. Po práci toho většinou moc nepřečtu. 😏

Takže to tady trochu shrnu.
Původně toto není článek o četbě hned po četbě (jakože dva články o knihách za sebou), ale poslední článek určený jednomu člověku jako dopis jsem skryla.

První, o které se zmíním, je knížka fejetonů z časopisu Glanc. Je to shrnutí nejlepších fejetonů z tohoto časopisu, které psala hrstka známých osobností: Iva Pazderková, Lukáš Pavlásek, Marie Doležalová, Linda Finková, Jitka Asterová, Nikol Štíbrová, Bára Poláková a Vlasta Kunická Svátková. Upřímně, neznám úplně všechny z nich. Knížka se jmenuje Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc.K této knížečce jsem se dostala koupí zmiňovaného časopisu, ale k tomu časopisu jsem se nedostala hned v obchodě. Jelikož mám brigádu na poště a roznáším poštu a zásilky různého druhu, dostal se mi do ruky onen časopis s přibalenou knížečkou s fejetony jako dárek, co k časopisu byl. Knížečka mě zaujala už svým designem a nevím čím vším a chtěla jsem ji mít. Roztrhnout folii a knížečku si od toho časopisu prostě vzít by byl nesmysl. Krádež. Okradení zákazníka. To pošťáci přeci nedělají 😁 A tak jsem si pochopitelně ten časopis koupila v trafice po práci. Kvůli té knížečce. Ale i časopis měl několik zajímavých článků. Třeba ohledně terapie tmou, které se účastnilo několik známých osob. Na někoho tato terapie působila pozitivně a na někoho opačně. Např. na Tomáše Kluse pozitivně. A několik rozhovorů a tak. Jako to mívá většina časopisů, ale zpět ke knížečce fejetonů. Na začátku knížky se píše, že fejeton je sice krátký literární útvar, ale že musí být vtipný a že o to je to těžší napsat. A opravdu, většina těchto fejetonů mě pobavila. Fejetony jsou rozdělené tematicky na 4 roční období. Pod každým ročním obdobím se ukrývá několik fejetonů.

čtvrtek 12. července 2018

Života sladké hořkosti

Ani přes to, že jsou prázdniny, nemám příliš času na čtení. Práce mě dosti zmáhá. Docela by mě zajímalo, jestli má větší sílu to, že vstávám brzy, nebo to, že nachodím denně se závažím kolem 16ti kilometrů. Ať už to či ono, doma padnu do postele s tím, že se mi chce spát. Jen co se probudím, čtu, píšu, dělám co můžu, co chci, do čeho se dokonce nutím a udělila jsem si to jako povinnost, protože chci teď hodně číst, ale i napsat plno věcí.

Ale jinak vítám a zdravím u nového článku...

pátek 6. července 2018

Za kamerou.

Zdravím své čtenáře,

v tomto článku bych Vám chtěla nacpat pod nos existenci dalších (nových) videí, která jsem za poslední dobu natočila.
Teď jsem se natáčení docela věnovala. Přiměřeně. Ani ne málo, ani ne moc.
Z důvodu, že podobný článek byl nedávno, tak v tomto článku nebudete tak přehlceni.
Videa budou tři. "Jenom". 😇😁

1. Publikováno 27. 6. 2018 
Jde o rozhovor v autě. Můj bratránek (YT: LeapParkour) mi pokládal otázky ohledně mého YouTube čenlu. I já mu v jiném videu pokládala otázky, ale naopak ohledně Parkouru, ale to u mě nevyjde. Vlastně nikde, prý chybí konec onoho videa.


Jo, mimochodem, viděli jste toto? Video z Českých Budějovic. 


2. Publikováno 1. 7. 2018
Nedá se přímo říct, že bych byla závislá na instagramu, ale podle mě je to nejlepší sociální síť. Už proto, že ráda fotím a prohlížím si pěkné fotky a obrázky. A tvořím si vzpomínky... instagram= fotodeník!
😅


3. Publikováno 6. 7. 2018
Video je natočeno o svátečním dnu 5. 7. 2018 na koupališti. Ten den zrovna nebyl nejteplejší, den předtím byl lepší, ale zrovna jsem měla sebou GOpro, což je vzácnost, protože své GOpro zatím nevlastním. A tak jsem se v ledové vodě zdržovala delší dobu, než bych normálně činila. Zahříval mě dobrý pocit ze zajímavých záběrů, které toto zařízení umí. Sestříhala jsem ho ještě ten den. Přemýšlela jsem, že video zveřejním až 7.7., ale už je možné ho vidět.

No a to by bylo vše. Moc ráda to neříkám a ani nepíšu, ale ... Budu ráda za sdílení apod. Víte, co myslím 😁😇

Tak se mějte krásně!
Užíváte léta? Já hlavně pracovně, ale je to fajn.
S.

sobota 30. června 2018

Bodnutí u srdce



Trošku tupá, trošku ostrá. Taková byla ta bolest? Dá se tomu říct bolest? Byly to výstřely z mé hrudi.
Nějaké dny to bylo slabší, v jiné dny intenzivnější. Jeden den při každém pohybu, jiný den při každém smíchu a další den, kdy si ta bolest vzpomněla, že vlastně existuje. Plíce nebo srdce? Nevím přesně. Prostě bolest v hrudi. Já tomu říkala bolest u srdce, slova z úst druhého zněla, že to mohou být plíce, že třeba pouze špatně dýchám. Občas to bylo jako bodné rány kružítkem. Jindy jako nůžkami a jindy jako nožem. Byl to přesně týden a pak? Pak se bolest vytratila, jako by nikdy nebyla. Snažilo se mi mé tělo něco říci? Snažilo se na sebe upozornit, abych se mu víc věnovala? Abych nedělala další chyby? Chyby, které mé tělo zatěžují? Abych více myslela na své zdraví, nebo to byl jen malý drobný nedostatek? Kdybychom měli reagovat na každé bodnutí v našem těle, leželi bychom v jednom kuse v nemocnici, nebo možná již na márnici. Nevěnovala jsem té bolesti nijak velkou pozornost. Občas zasténala, občas položila ruku na hruď. Občas udělala pár hlubokých nádechů a výdechů. Kdyby to náhodou byly ty plíce. Občas se tu vyskytla slova, spíše s humorem, než s vážností, abych neměla náhodou infarkt. Směju se. Au. Bodnutí v hrudi. Směju se méně, ale směji stále. Špatný vtip.Ať už srdce nebo plíce, při vyšší aktivitě, běhu... tělo se neozývalo. Byly chvilky, kdy se mi udělalo slabo, ale tak nepatrně, že jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti. Však už znám mdloby, toto bylo v pořádku. Nevím, co to mělo znamenat, ale jakmile se začalo dít opět něco jiného. Něco, co mě šokovalo, bolest byla pryč. Byla to ztráta, ale také objevení. Po týdnu bodání v hrudi ustálo. Stejně bych s tím nic nedělala. Věřila bych a doufala, že to přestane. Stejně tak se stalo. Naštěstí. Nemělo by se sice nic zanedbávat, ale ani hrotit a hroutit se z každé bolístky.
Ale ... možná i kdybych umírala, jenom bych tiše sténala a nechala bolest znít i odeznívat.
Žádní doktoři. Tělo si se mnou jen povídá a říká mi, že dělám něco špatně, ale nezklame mě. Dokážeme se domluvit. Snad ho nezklamu já!

S.

úterý 19. června 2018

Mimozemskost 👽


Mám tu další slohové dílo, snad se bude líbit



 👽  👽  👽


Seděli na lavičce a sledovali noční oblohu. Ona a on. Pátrali po hvězdách, které nebyly skoro vůbec vidět. Ve městě bylo moc světla na to, aby mohli vidět černotu plnou třpytek. Byla to škoda, ale přece jen na obloze bylo pár zářivých věcí. Každé větší světýlko začala označovat za mimozemšťana, za ufo. Spíše ze srandy, než z víry. A možná i proto, že nevěděla, co říkat. Ne že by třeba ani trošičku nevěřila, ale kdo ví? Existují opravdu mimozemšťané?
Měl z toho srandu a označoval ji za roztomilou, ale brzy se toho chytil a pak se to stalo tradicí každý další večer, když se zahleděli na noční oblohu. Větší světla označovali za ufa. Moc těch večerů nebylo a ani se neví, jestli nějaké další budou.

Tam, kde seděli, byly tři lavičky a každou neděli večer obsadili jednu z nich. Zbývaly totiž jen tři týdny a pak se museli rozloučit na docela dlouhou dobu. Opírali o sebe hlavy a sledovali ta světla. Bylo jim spolu dobře ačkoli se pomalu nebavili skoro o ničem jiném, než o tom, kde vidí mimozemšťany. Oba cítili něco víc než kamarádství, ale oba se báli toho, co by bylo, kdyby něco víc opravdu bylo. Přece jen, ona měla stále nalomené srdce a nechtěla, aby tu byl někdo další takový, kdo by ji opět zklamal. A on byl krátce po rozchodu. Takže vlastně zlomení byli asi oba. A nač něco uspěchávat?