neděle 9. prosince 2018

Na kraji ledové skály

Ledová samota...

Její bosá chodila hladí prach na rozvrzaných prknech staré půdy. Na sobě má jen bílé šaty po kolena.
Je noc a skrz drobné díry prosvítá jen světlo z úplňku. Je slyšet vlčí vytí a co víc, je ji strašná zima. Aby ne! Je prosinec a sněží. To však z této staré půdy nejde vidět. Jde jen cítit. Ten chlad, který obklopuje starou chatrč, na jejíž půdě se dívka nachází. Její tmavě hnědé vlasy ji splývají přes ramena až k prsům. Bosky projde celou půdu ke schodům. Pomalým krokem. Dává nohu před nohu. Prkna vrzají a prach se ji lepí na paty. Kouká upřeně před sebe, tam někam do tmy. Do tmy, kde jsou ukryté schody. Schody z půdy. Dojde k nim. Nohou nahmatá první schod a pomalými pohyby se snaží nalézt další schod. Postupuje pomalu a opatrně. Nevidí vůbec nic. Postupuje polehoučku. Jeden schod vrzne. Další se lehce pohne a když stoupne na další, rozhýbe se pod ní  celý svět. Byl to jen rychlý okamžik a cítila ránu do zad. Spadla. Na záda. Kdo ví, z jaké výšky. Rozhodně to byla ale výška, která ji po pádu mohla vyrazit dech. Ležela v té tmě a hleděla nahoru. Padal na ní drobný sníh. Ve stropě byla díra. Ve střeše. Viděla měsíc a sněhové vločky, jak se snáší pomalu k ní. Dopadají na její kůži, na její bílé šaty. Hleděla na to dění, ani nemrkala. Sledovala vločku po vločce, vnímala záři měsíce. Úplňku. Cítila i chlad. Hladil ji po dlaních, chodidlech, krku... Po tváři ji stekla slza a ona přivřela oční víčka. Vymáčkla tak víc slz, které se ji skoulely po tvářích do vlasů. Hlavou se ji prohnalo několik myšlenek, vzpomínek...
Nemohu tady takhle ležet.
Nemohu tady takhle ležet. Nehnutě a mrtvě.
Nemohu tady takhle ležet. Nehnutě a mrtvě, protože tohle není to správné místo, kde mám teď být.


Kde mám ale teď být?

Snažila se pohnout. Ohnula prsty na dlaních a zase natáhla. Nadechla se a zahýbala prsty u nohou. Chtěla ohnout nohy, ale její kolena se nehnula. Nešlo to. Zapřela se o ruce. Neměla v nich sílu. Nemohla vstát. Zůstala ležet...

Otevřela oči. Asi na chvíli usnula. Určitě se ji něco zdálo. Neví, přesně co, ale byli tam oni všichni. Oni všichni, kteří nebyli teď tady s ní. Oni všichni, kteří s ní byli dřív. Dřív, když byla tam. Ne v této staré chatrči s děravou střechou. Dřív, když žila. Teď sice žila, ale umírala. Umírala v myšlenkách. Neumírala doopravdy. Jen uvnitř. A byla sama. Chtěla být sama, když byli všichni okolo. Ale teď té samoty bylo moc. Chyběli jí. Chyběla i ona jim? A co jemu? On ji ano. Po spáncích se jí sneslo zase pár kapek slané vody. 

Zkusila opět vstát. Tentokrát to šlo. Vstala pomalu. Zamotala se ji hlava, podlomila kolena. Ustála to a pomalu, jako duše bez těla směřovala k velkým dřevěným vratům. Vratům jako od stodoly. Opřela se o ně svou vahou, která oproti vratům byla jak pouhá sněhová vločka. Vrata se však s vrznutím otevřela. Dívka vešla do té chladné prosincové noci. Bosa. Jenom v bílých šatech po kolena. Trpěla zimou, vločky ji dopadaly na její tmavě hnědé vlasy. Vpíjely se ji do hlavy. Všude bylo pusto a tma. Cítila jen bílý sníh pod nohama. Studený sníh. Upadla. Bolestivý mráz ji projel celým tělem. Brečela. Trpěla. Toužila. Po teple. Po teple ohně, po teple druhého člověka. Po teple lásky. Strádala. Dlouhé dny nepila, nejedla. Oslabená kráčela dál a slzy ji pomalu na tvářích zamrzaly. Pokračovala však v cestě, která nebyla cestou, dál. Slyšela šum. Hukot moře. Viděla světlo, maják v dáli. Maják, ke kterému nikdy nedojde. Maják, jehož světlo nikdy nepocítí. Jehož světlo ji nepohladí po její promrzlé kůži. Už nikdy ji nepohltí světlo. Už nikdy se ji nedotkne hebká ruka jiného. Třeba ta jeho, nebo kohokoli jiného, kdo by ji pohladil po tváři. Kdo by ji políbil na čelo. Kdo by ji objal a zahřál. Strádala. Obklopovala ji jenom tma a mráz. Chladný sníh ji byl jediným přítelem. Možná spíš nepřítelem. Dobojovala se až ke kraji skály. Zmrzlé skály plné sněhu a sledovala vlny na moři. Ledové kry. Ledové krátery. Ledové všechno. Led, který se pod světlem dalekého majáku leskl. 
Ruku nechala vyset ze skály a ležela, sledovala lesk moře a slzela... Vzpomínala, plná lásky, ohromená životem a světem, ale plná žalu a neštěstí. Tolik lásky a krásy ji zůstalo v duši. Pořád život i svět milovala. Ráda vzpomínala a stýskalo se ji, ale byla plná žalu, smutku a bolesti. Nelitovala ničeho. Došla až sem. Skončila sama, ale to co ji v životě potkalo, ji provázelo až do tohoto dne. Až na okraj této skály. A v slzách hleděla na moře. V slzách, ale přece jen, na tváři se ji objevil úsměv. A ačkoli plakala, začala se smát. Hřály ji vzpomínky. Vzpomínky na to, čím vším byla obklopena dřív. Světlem, lidmi, láskou... Úsměvy, pohledy a objetími... Věděla, co znamená život.
Brečela, usmívala se. Vzpomínala. A pomalu, ale jistě, ji zahalila tma. Tma..... A už nic ani neslyšela.  Necítila. Nic nevnímala. Už nebylo nic. Ani prázdnem se to nedá nazvat.



Avšak... světlo opět pocítila. Ostré a nepříjemné světlo, které bolelo v očích. Teplo. Něčí doteky. Když si oči zvykly, viděla nad sebou známý obličej. Do očí ji upřeně hleděly známé oči. A obě oči...Té osoby i ty její, zaplavily slzy. A úsměv, dva úsměvy. Dvě tváře plné smutku, ale i radosti ze shledání. Úzkost, ale pocit štěstí. Jakási nepopsatelná bolest. Tlak u srdce.
Bylo toto nebe? Nebo možná naděje? Šance opět žít? 



Sedla jsem si k notebooku s pocitem, že musím něco napsat. Bez přípravy a nápadu, stejně jako většinou, jsem začala psát ... a jako by mi někdo diktoval věty a slova, jakoby někdo uvnitř mě povídal, co mám psát. Všechno vzniklo během psaní. jako skoro vždy. Jako i přípravy na praxe. Stačí začít psát.
Vžívala jsem se do toho natolik, že jsem na konci psaní začala cítit takový zvláštní tlak v hrudníku, o kterém na konci píši... Jako bych ta dívka na kraji ledové skály byla já. Ale nebyla... Možná jen někde hluboko. Všechno jsem to ale viděla během psaní před očima.
Snad se Vám moje tvorba četla dobře.
VESELÉ VÁNOCE a šťastný nový rok!  Předčasně, protože nevím, kdy napíšu něco dalšího... 
😊😊😊



pondělí 19. listopadu 2018

Zamrzlé srdce

Je to už rok, co se známe a ještě kratší doba, co nechal jsi mě stát v tuhé zimě. Možná jsi čekal, že tam budu dál postávat. Stát v tom mrazu a doufat, že se vrátíš a zahřeješ mé srdce. Víš, nebylo tomu tak a už nikdy nebude. Srdce puklo tím dnem, co jsi mě nechal stát v tom nejmrazivějším bodě. Není to tak, že bych zapomněla. Naopak, každým probuzením a každým usínáním jsem cítila tu námrazu na srdci ... a jak puká. Trhá se. Mé srdce. Mrazem.
A možná jsi čekal, že tam nezůstanu stát a rozeběhnu se za tebou,  že tě nenechám odejít. Ať už jsi chtěl cokoli, toto všechno je pryč. Ačkoli jsou dny, kdy si na tebe vzpomenu, kdy poskočí mé srdce, když zní mi v uších hudba, kterou jsme poslouchali společně, je to pryč a mé srdce se zacelilo.
Ty dny s tebou jsou čím dál víc, jako pouhý, skoro zapomenutý sen, ale stále si vzpomínám. I na tu mrazivou bolest. A vždy, když tě vidím, něco se ve mě zastaví, ale vím, že ty si pojedeš dál tu svou. Že tě pokaždé budu vídat s jinou. Ať už to bude tvoje přítelkyně nebo ne, nebudu tomu zcela věřit.
Musela jsem nějak své srdce zalepit. Největší náplastí byli jiní lidé. Byla to hlavně ona a on.
Postupem času mi vyznal lásku, ale já k němu nedokázala cítit to, co k tobě. Přesto jsem ho měla ráda a věřila jsem, že by z toho mohlo být něco víc. Ale komplikovalo se to i tím, že tu byla ona. Byla jsem zmatená. Nechtělo se mi, nemohla jsem a nešlo to. Když přišlo léto, nechtělo se mi prostě odejít. Chtěla jsem být s nimi. I přes určité napětí, které jsem cítila. Přišlo léto a já ani ji a ani jeho neviděla. Byla jsem zaneprázdněná, vyčerpaná prací a přešla mě pak i chuť a energie být s nimi v kontaktu. Jeden den jsem si však udělala volný, ale úplně na někoho jiného. Znáš ho. Poznala jsem ho v den, kdy jsi mě vzal na akci s tím, že mě chceš představit přátelům. A on byl jeden z nich. Odešel sice brzy do jeho krajin, do jeho míst. Nevydržel na škole. Od toho dne jsem s ním však byla v kontaktu. A ve zmiňovaného léto mě do jeho krajin, do jeho míst pozval. Na vystoupení. Na koncert. Přijela jsem. Přijela jsem čistě z kamarádských úmyslů, on však jinak to pochopil. Nechala jsem to být. Nechala jsem to být, ačkoli jsem tušila, že se dostávám do zapeklité situace. Do zapeklité situace, která propukne, až začne zase škola. Byl tu opět on a ona a taky se vrátil on. Vrátil se na školu. V mém srdci propukl zmatek, žal, úzkost. Oba dva. Mysleli, že se mnou budou. Čekali něco víc, než kamarádství. Netušila jsem co dělat. S kým být, jak jim to říct. Musela jsem na to pomalu. Jednou ven s ním, jednou s druhým. A zmínit se oběma o tom druhém. I přesto to ničemu nepomohlo. Pořád byli oba. A ona přihlížela z té třetí strany. Trápilo jí to pomalu stejně, jako nás.
A jednoho večere mi všechnu tu bolest vpálila do očí. Všichni se trápili kvůli mé nerozhodnosti. Dokud se neobjevil někdo třetí. Někdo, kdo mé srdce po tobě zacelil. Čím jsem si musela projít a komu ubližovat, aby mé srdce zase našlo ten správný rytmus. Po tobě. Po té, co jsi ho nechal zmrznout. Zmrznout po tom, co jsi ho napumpoval vší svou laskavostí, kterou jsi mi věnoval. Stejně tak ho pumpuje teď i on. Laskavostí, něhou a láskou. A ačkoli se ve mně ukrývá ještě střípek ledu, který mi nedovolí všem stoprocentně věřit. On vyřešil mé dilema. Můj problém. Vlastně ti nic nevyčítám. Nejsem o nic lepší. Kolik kluků já se už natrápila s tím, že jsem je odmítla nebo jen napínala v nejistotě. Třeba ty dva. Oni sami pak přišli s tím, že by bylo lepší být jen přáteli, ačkoli se mi ani pořádně nepodívají s úsměvem do očí... Možná to udělali jen proto, abychom už všichni měli klid. Nějak nedokážu věřit tomu, že ztratili úplně zájem, protože se se mnou nebaví už jako dřív. Aspoň ona. Ale přece jen, jsem jinak spokojená. Milovala jsem tě, ale něco tomu chybělo. Asi jsem to našla, teď jde jen o to, na jak dlouho... Nastala opět zima a mé srdce je opět zahříváno.

sobota 3. listopadu 2018

"Moje" seriály

Zdravím Vás moji milí čtenáři,

přicházím s dalším článkem 😁
Tentokrát to bude o seriálech, které jsem dřív sledovala, nebo právě sleduji.

Mnozí z Vás, co mají také blog a píší, vědí, jak je někdy těžké vymyslet nadpis/název článku.
Původní verze názvu pro tento článek zněla asi takto: Seriály, které jsem během svého dosavadního života viděla! Přišlo mi to ale šílené a taky přehnaně dlouhé.
😂😅😇

Jako menší jsem dokázala sedět před televizí i několik hodin, časy se ale změnily. Je to už několik roků možná let, co jsem nesáhla na ovladač. Zjistila jsem, že televizi ke svému životu nepotřebuji, že mnohé si najdu na internetu.
Filmy a seriály sleduji ráda, hlavně když je venku zima, ale kolikrát mi dělá problém se sama k nějakému filmu dokopat. Třeba jsem od kamaráda měla stažené filmy i půl roku, než jsem se na ně opravdu podívala. Ačkoli to byly filmy, které jsem chtěla opravdu vidět. Většinou potřebuju někoho, kdo si ten film pustí se mnou, protože sama si na to nenajdu většinou čas. Mám plno zájmů a většinou právě sledování filmů šlo do pozadí. Spíše to bylo jednodušší se seriály. Možná už i proto, že každý konec je takový otevřený a Vás zajímá, co se bude dít.

Teď nebudu psát o takových těch filmech, co mají několik dílů jako třeba Harry Potter, Piráti z Karibiku, Pán Prstenů, Narnie... to jsou topovky! 👌Psát budu čistě o seriálech.

Začnu od samého začátku.
Pokud nepočítám Večerníček, jako třeba pohádky Krteček, Víla Amálka, Maková panenka, Rumcajs, ... nebo Kouzelnou školku, co jsem sledovala v dětství  😂, tak mezi první seriály, co jsem sledovala někdy na základní škole, patří ty, co dávali na Prima cool (strašně dlouhá, složitá věta 😂).

The Simpsons 
Klasika, žlutá rodinka, kterou znají skoro všichni, k tomu nemusím asi ani nic víc psát.
Homer, Bart, Marge, Líza, Meggie a další. Fakt sranda! Animovaný seriál, který není určen přímo pro malé děti 😂

Podobné ... Futurama, od stejného tvůrce.
Ústřední postavou je Fry, který se dostane do budoucnosti a pozná jednookou Leelu s fialovými vlasy, robota, Bendera, Zoidberga, který vypadá jako humr, profesora a plno dalších.




Jaký je Váš oblíbenější?

Mezi další patřila:
Buffy, přemožitelka upírů
Milovala jsem ten seriál a hrávala jsem si na přemožitelku upírů 😂Nevím přesně, kolik mi bylo, ale možná jsem byla tak v šesté třídě asi.
Seriál začal být vysílán v roce, ve kterém jsem se narodila. Vychází z filmu: Buffy, zabíječka upírů, který jsem asi také viděla. Plno věcí, co se v seriálu děly, si už ani nepamatuji, ale základ je jasný.
Buffy je vyvolenou. Vyvolenou k tomu, aby lovila upíry. Stejně takové byly i dívky před ní a teď přišla řada na ni. Musí se vypořádat s upíry, démony, duchy a dalšími netvory. Přistěhovala se do (fiktivního) města Sunnydale v Kalifornii. Na střední škole si najde přátele, kteří ji časem začnou s touto špinavou prací pomáhat. Jejím rádcem a mentorem je knihovník. Její nejlepší kamarádka objeví své magické schopnosti a stane se silnou a nebezpečnou čarodějnicí. Objeví se tu i lásky a to takové, které by asi ani nikdo nečekal. Přemožitelka upírů s upírem. No zkrátka je to docela zajímavý seriál. 😂

Chuck 





















Toto je jedna velká akční komedie. Fakt sranda a dobrý nápad na téma a děj, řekla bych.
Jde o jednoho chlapíka, který pracuje v obchodě s elektronikou Buy more. Jmenuje se Chuck. Umí spravit počítač, jinak je to docela slušný nemehlo. Má dobrého kamaráda Morgena, s kterým často hrají hry. Jednou přijde Chuckovi e-mail, netuší však, že jde o informační databázi tajných služeb poskládanou do obrázkových souborů - INTERSEKT. Chuckovi se všechno nahraje a uloží do hlavy. Stane se tak důležitou součástí agentů CIA. Pošlou k němu krásnou blondýnu, agentku Sarah, aby ho ochraňovala. Má v hlavě jejich důležité informace. Pomocí jeho hlavy, nebo spíše toho, co má v ní uložené, jim pomáhá při různých činech a akcích. Většinou občas něco málo pokazil, ale nic, co by se nedalo nějak vyřešit. Fakt sranda i napětí v jednom. V seriálu člověk někdy nevěděl, komu může vlastně věřit. Chuck se Sarah se do sebe zamilují.
BTW. Chuck je na obrázku ten druhý zprava, v modré košili. Úplně první vlevo je jeho vousatý kamarád Morgen.
Chuck má i sestru, ta má přítele.... a zkrátka vystupuje tam i víc postav. 

Pak jsou takové seriály, které znám a dávali je také na Prima cool. Viděla jsem hromadu dílů a jsou strašně fajn, ale nezaujaly mě asi zase tolik, jako již zmiňované. Je to třeba Jak jsem poznal Vaší matku a Teorie velkého třesku. 
Pak to třeba byly seriály: Dva a půl chlapa, což jsem sledovala opravdu hodně a nebo taky Ženatý se závazky a vlastně taky třeba Krok za krokem. Filmy, u kterých jsem se taky fakt hodně nasmála.















To by byly seriály, které jsem sledovala na základce. Možná ještě M.U.S.H. takový ten vojenský 😂 Nevím teď, jak se to píše. 

Na konci základní školy jsem začala v televizi sledovat Upíří deníky.
The Vampire Diaries (TVD).
Upřímně... Sledovali jsme to celá rodina, načež mamka občas taťkovi vyčetla, že na to kouká taky, když je to seriál pro puberťáky. Nakonec jsem byla jediná z rodiny, kdo to sledoval, až do minulého roku, kdy jsem to dokoukala celé. Občas jsem měla delší pauzu od sledování, jindy jsem hltala díl za dílem. Co mě teď ale překvapuje, že tu sleduje i bratr. Myslela jsem si, že ho to netáhne. Je ale pravdou, že i já se dostala k seriálům nebo filmům, o kterých jsem si nemyslela, že je uvidím. Jen mě překvapuje, jak to může stíhat sledovat na jedné obrazovce (monitoru), když na druhé(m) hraje nějakou hru.
Milovala jsem ten seriál několik roků, co jsem ho sledovala. Strašně mě ovlivňoval, že jsem začala přemýšlet i nad existencí upírů. Dokázal mě pobavit, vyděsit, rozplakat, všechno. Pamatuji si na den, kdy jsem měla závěrečné zkoušky z kytary a zrovna mi začínal další díl v televizi, když jsem měla jít na řadu. Strašně jsem spěchala domů. Pamatuji si živě, když jsem hrála, jsem sledovala mravence, co lezl po podlaze. 😂 Jen takový zbytečný detail mimo téma. 


O čem vlastně Upíří deníky neboli The Vampire Diaries jsou? 
Seriál se odehrává ve fiktivním virginském městečku Mystic Falls, s nímž jsou již od jeho založení na konci 19. století spojeny nadpřirozené jevy. Příběh vypráví o životě Eleny Gilbertové, dospívající dívce, která přišla při autonehodě o rodiče. Elena se zamiluje do 162 let starého upíra Stefana Salvatora. Jejich vztah se začne výrazně komplikovat poté, co se vrátí jeho starší záhadný bratr Damon Salvatore s plánem oživit jejich dávnou lásku Katherine Pierceovou, upírku, která vypadá úplně stejně jako Elena. Damon má zpočátku zášť vůči bratrovi, který jej přinutil stát se upírem. Později se však se Stefanem usmíří a zamiluje se do Eleny, čímž vznikne milostný trojúhelník. Oba bratři ochraňují Elenu před nejrůznějšími hrozbami, které ohrožují jejich městečko, včetně Katherine.
Další příběhové linky seriálu se točí kolem ostatních obyvatel Mystic Falls, především kolem Elenina mladšího bratra Jeremyho Gilberta, jeho kamarádů Bonnie Bennettové, Caroline Forbesové, Tylera Lockwooda a Matta Donovana, a jejich učitele dějepisu, lovce upírů Alarica Saltzmana. Místní politici jsou řízeni potomky rodin, které městečko založily. Ti jsou zorganizováni v Radě Zakladatelů a stráží městečko především před upíry, ale i dalšími nadpřirozenými hrozbami, mezi něž patří vlkodlaci, čarodějnice, hybridi, duchové a jiní.(Wikipedie to hezky vystihuje).
Je složité shrnout celých osm sérií, nebo kolik jich vlastně tento seriál má.
Na seriál Upíří deníky se napojuje od nějaké třetí nebo páté série The Originals, který je o původních upírech, kteří se v oné sérii The Vampire Diaries vyskytovali.

Jsou i knižní verze. Četla jsem jednu a druhou načala, ale popis Eleny byl jiný a strašně mi to kazilo tu představu, protože z filmu jsem to znala jinak. Lepší si prvně přečíst asi knihy.

Napsala bych i o jednotlivých postavách, ale to by tento článek byl opravdu moc dlouhý. 😁

The Walking Dead (TWD)



Seriál, kde se vyskytují Zombie, to je něco vhodného pro toto období 😁
Pár dílů jsme viděli na střední škole, ale nezaujalo mě to natolik, abych to začala sledovat dále sama.
Až před několika roky, kdy jsem měla přítele, který to sledoval, jsem do toho padla a během měsíce se ho snažila dohnat. TWD se stal jedním z mých nejoblíbenějších seriálů. Klidně bych řekla nejoblíbenějším,ale tam bych si ráda nechala TVD (The Vampire Diaries), takže TWD je druhý nejoblíbenější. 😇

Začíná to tím, jak policista Rick byl postřelen a musel strávit v nemocnici. Když se v nemocnici probouzí, zjišťuje, že se stalo něco zvláštního. Nikde nikdo, věci nejsou na svém místě, vše opuštěné, poničené, otevřené, skoro jako po výbuchu. Vydává se na průzkum a zjišťuje, že lidé se nechovají jako je zvyklý. Nejsou živí. Jsou to chodící mrtví. Začne pátrat po své rodině a postupně se setkává s lidmi, které také žijí a bojují o přežití. Utvoří skupinku a pokračují v cestě spolu. Nalezne svou rodinu a společně se snaží přežít. Nástrah je opravdu mnoho a mnoho členů skupiny zahyne. Během hledání ukrytu a jídla nachází skupina další lidi. A jde to pořád dokola, někdo umírá, někoho jiného opět najdou. Bohužel, i mnozí živí jsou nepřáteli a místo toho, aby všichni živí drželi spolu vedou války. Nedá se skoro nikomu věřit. Šokující je, když umře nějaká postava, kterou jste si během několika těch dílů opravdu oblíbili. V jednu dobu mi podzimní atmosféra připomínala tento seriál a já si představovala, jaké by to bylo, kdyby okolo byli Zombie. Mám velkou fantazii! 😂Můj brácha by mě v ty okamžiky nejradši praštil.

No a teď mám rozkoukaný
Supernatural

Supernatural neboli Lovci duchů je seriál, o kterém jsem od dvou spolužaček slýchávala na střední škole. Nikdy jsem se na něj ale nezačala koukat. Přišlo to až minulý rok na Vysoké škole. Přivedl mě k tomu jeden klučina, s kterým jsem trávila čas. Koukli jsme na pár hororů a začali i s tímto seriálem, ale on pak odešel ze školy a od té doby jsem to skoro rok neviděla. Až teď nedávno jsem se koukla na pár dalších dílů, ale jde mi to pomalu. Pustím si to tak jednou za dva nebo tři týdny, než se k tomu dostanu. Nedovedu si najít čas. Buď jsem s někým nebo dělám jiné věci, které tolik nepočkají.

O čem tento seriál ale je?
Dva bratři Dean a Sam Winchester pátrají po svém otci. Během toho pomáhají různým lidem, kteří se setkají s nadpřirozenými bytostmi a situacemi. Zkrátka vyšetřují záhady a různé nevysvětlitelné jevy. Zbavují se duchů, démonů, ... Pokaždé, když případ vyřeší, jedou dál. Oba bratři jsou rozdílný. Sam je pilný student, kterému nepřirozenou smrtí zemře přítelkyně, podobně jako jejich matka. Dean je spíše přelétavý, se smyslem pro humor a nebojí se lhát. Oba jsou jinak hodní a velice nápomocní a ochotní.

A jaké seriály sledujete Vy?
Protože tady existence seriálů rozhodně nekončí.
A jaké máte rádi z těch, co jsem zmínila?

Každopádně se mějte hezky a příště u dalšího článku na viděnou!💓

sobota 6. října 2018

I fell very busy

1. týden ve 2. ročníku na VŠ

První týden vysoké školy mám za sebou. Upřímně, když si vzpomenu na minulý rok touhle dobou, byla jsem šťastnější a dokonce jsem se víc těšila, ačkoli mě čekalo něco neznámého. Několik desítek lidí jsem poznala už na Seznamováku a možná proto jsem se i těšila. Byla jsem namotivovaná na nový způsob života a užívala jsem si ho celý ten akademický rok. A to natolik, že se mi nechtělo končit. Dařilo se mi ve škole i ve společenském životě. Až na pár odchylek a okamžiků, kdy jsem byla třeba nemocná, nebo někým zklamána.
Nastal nový akademický rok a já jsem upřímně fyzicky i psychicky vyčerpaná hned po prvním týdnu. Hned první noc jsem spala pouze hodinu a ani několik chladných dní mi k lepšímu nepřidalo. Skoro celý týden jsem měla jakousi zimnici. Bylo mi k pláči a ani ve škole jsem nedovedla dávat dostatečný pozor. Hned na prvních hodinách. Navíc jsme měli školu od rána skoro do večera.
Jsem ráda, že jsem viděla po dlouhé době některé lidi, s kterými jsem zažila během toho předešlého akademického roku fajné chvilky, ale na druhou stranu jsem se toho shledání trošku v něčem obávala a teď se v tom trochu máchám. Nu což, mohu si za to hlavně sama. Mám je ale všechny moc ráda. Je toho tolik, čemu bych se teď chtěla, měla a potřebovala věnovat, ale jaksi jsem jenom člověk a vidím, že se to všechno nedá zvládat.

pátek 28. září 2018

Nádech pro poezii, výdech pro okamžiky a zkušenosti

Mé srdce nezapomíná 


Procházím pod blankytně modrou oblohou
a nemysli si, že mé srdce zapomíná.
Proč soudit lidi, co za to nemohou,
však nevím, čí je to tedy vina. 
Ať je obloha plná hvězd či šedá, 
občas já na tebe vzpomenu si. 
Však na srdce mé prach už si sedá
a já vím, že tu pro mě dávno nejsi. 

- má nejnovější básnička,
další mé básničky na @photos_simix


Ahoj, moji milí čtenáři,
je toho hodně, co bych chtěla sdělit a zároveň si uvědomuji, že toto už není blog, kam píšu všechny své zážitky. Jakože takový ten deníčkový. Takový blog už prostě dávno není. Na druhou stranu tu přidávám články o svých videích, tak bych to tentokrát mohla podložit trochu více deníčkovým, ale i úvahovým textem. 



Než začali prázdniny, opravdu se mi nechtělo odcházet z města, kde studuji. Poznala jsem tam hromadu lidí, zvykla jsem si na něco jiného, ale nedalo se nic dělat. Začala jsem dělat brigádu u nás na poště (už třetí léto) a nějak jsem si zvykla opět na to. Občas to byla fuška a vstávání něco málo po páté bylo stále těžší, ale oblíbila jsem si kolegy/ně i lidi na rajonu. Už mě znají z minulých lét a kolikrát si se mnou povídali. Chvílemi jsem se však těšila zpět na vysokou. Tentokrát ani ne tolik kvůli lidem, ale čistě kvůli studiu, protože mě to upřímně baví, ačkoli toho teď budu mít opravdu hodně. Jak jsem již psala, ve městě, kde studuji, jsem poznala obrovské množství lidí a přes ty lidi jsem kolikrát poznala i další lidi. Takový řetězec. Dokonce tam teď začnou studovat některé kamarádky, které znám již ze střední a bude tam celkově i plno nových lidí, takže myslím, že budu znát zase víc a víc lidí... už to skoro není ani možné. Minulý rok jsem i hromadu lidí poznala na Seznamovacím kurzu, který byl ještě předtím, než jsme nastoupili do školy. O tom mám na YT video také. Teď jsem na seznamováku nebyla, ale i tak se mi povedlo seznámit s dalšími lidmi, aniž by mi začala škola. Do té mi zbývá ještě pár dnů. Začalo to tak nějak nevinně a náhodně. Na instagramu mě prý už delší dobu sledoval jeden ze studentů a tam se mě jednou někdo zeptal, kdy bude další video, tak si našel můj YouTube kanál. Když se dověděl, že opravdu natáčím, ozval se mi Napsal, že je členem NSTV - nezávislé studentské televize JU, že hledají nějaké členy, zda bych s nimi nenatočila video a tak. Uplynul asi tak měsíc, dva.... a opravdu se to stalo.
26. 4. 2018 jsem přijela. Dostala jsem na prostudování scénář a zalitovala jsem, že jsem ho nedostala do rukou dřív, že bych ho aspoň prostudovala ve vlaku. Nemohla jsem si ten text zapamatovat. Někde jsem ho i četla a v jednom záběru to jde i dost vidět, takže jsem zvědavá, co z toho vznikne, pokud z toho něco vznikne. Jinak by to mohlo být i dobrý video a byla to sranda. Místo jedné hodiny, jak se předpokládalo, jsme natáčeli čtyři hodiny. Asi ten klučina nečekal, že se mnou bude tolik práce, když natáčím na YouTube. No a od čtyř byl meeting NSTV, kde mě přijali jako člena a domlouvalo se co a jak :) Doufám, že to půjde dobře, že v dobré míře přiložím ruku k dílu a že nás budou lidi sledovat.
Trochu jsem si představovala tento akademický rok víc v klidu. Už z důvodu, že budu mít plnější rozvrh, jsem myslela, že budu večery trávit víc v klidu na koleji, ale oni se plánují dost natáčet i večerní akce, tak uvidím, jak to bude probíhat. Budu BUSSY, ale na druhou stranu by to mohlo být moc fajn... pokud nebudu nějak vytížená 😁 Až na to, že nebudu mít tolik času na určité lidi. Uvidím, uvidíme.
Natáčeli jsme video pro prváky, abychom je trochu obeznámili s naší univerzitou a já si vzpomněla, že jsem navrhla, že bych mohla natočit video o vysoké škole, což jsem zmínila v posledním videu a někdo se mi ozval, že by to byl dobrý nápad, tak tady to je.. akorát na dvě části...
Ačkoli mi škola ještě tak zcela nezačala, já mám pocit, že jsem ji ten den už odstartovala a najednou mě to začalo zase táhnout. Každopádně bych chtěla odpočívat o něco víc, než minulý rok.


Edit: Vyšlo video na NSTV:



A co Vy a Vysoká Škola? 
S.

neděle 16. září 2018

Votoč vohoz!

Oblečení sem, oblečení tam...
Oblečení všude, kam se podívám. 


Vítejte u dalšího článku! 👈

Edit: 10:31 25. 9. 2018
Už je to týden od jakési spolupráce s Manzarou, ale ta na mě buďto již kašle, zapomněla nebo nemá čas. Počítala jsem i s touto variantou, že pro ně napíšu článek a bude to zcela zdarma, protože věřit něčemu jen tak? Ale možnost spolupráce se mi líbila. Měli mi zaslat zboží, co jsem si mohla vybrat v hodnotě 800 korun a případně by pak spolupráce pokračovala za peněžní odměnu. Od té doby, co jsem článek však zveřejnila, mi ani nezobrazili zprávu, kde jsem jim posílala odkaz na onen článek. 
Odvolávám vše, co jsem napsala, paní byla na dovolené a nemohla mi odepsat! 😊
U Vás, čtenářů, však článek úspěch měl. Děkuji.
Jedna ze slečen mi psala, že s Manzarou spolupracovala také, ale že s ní má dobrou zkušenost. Že co slíbili, dodrželi. Já se s Manzarou setkala poprvé a chtěla jsem to vyzkoušet, když mi tuto možnost nabídli. Však co jsem tímto článkem pro ně mohla ztratit? Nic! Jen zjistit, zda mohu spolupráci s Manzarou věřit, nebo ne. Buď bych dostala slibovanou odměnu za článek a nebo nic.
Přeci jen mě spolupráce na podobný způsob láká. Pokud ale Manzara opravdu odměnu za jejich propagaci posílá, proč zrovna já byla ta, kterou oslovili a pak se za ní zpátky neotočili?

neděle 9. září 2018

☃ Manzara - zimní bundy ☃

Moji milí návštěvnici,

vítám Vás u nového článku, ve kterém bych ráda představila Manzaru. Těm, co ještě nevědí, co to Manzara je, to ráda vysvětlím.

Jde o e-shop, který nabízí různé druhy oblečení, ale třeba i doplňků, jako jsou šperky, kabelky, batohy, opasky a několik dalších. Co se týče oblečení, najdete tu šaty, trička, kalhoty, zimní a kožené bundy, leginy, svetry, plavky a mohla bych pokračovat. Nabídka je pestrá a moderní. Máte možnost si vybrat z několika velikostí, ale i barev. Ceny jsou docela slušné. Více bych Vám napsala třeba jindy, ale to se ještě uvidí, podle toho, jak bude mít tento článek úspěch, ne jen u Vás, mých drahých čtenářů.

pondělí 3. září 2018

Back to school | Zpátky do školy

... 👦👧👉📐📓🏫📚 ...


Je to tak, děti se navrátily do škol a školek. Je to pro mě docela i neuvěřitelné, ačkoli mi prázdniny přijdou už docela dlouhé. Není divu, prázdninuji už od června a do konce září ještě budu. Udělala jsem zkoušky na jaře docela brzy a škola mi začíná až 1. října. Vysokoškoláci to mají zkrátka trochu jiné. I přesto, že mi prázdniny přijdou už docela dlouhé, nemůžu asi nějak stále pochopit, že ostatním ta škola už začala. Třeba bráchovi. Přijde mi, že jsme přes ty prázdniny skoro nic neprožili, ačkoli jsme pouze nebrigádničili a byli i na nějakém tom výletě nebo několikrát na koupališti... přestože to nebyly pravidelné návštěvy jako před pár roky Jakože návštěvy toho koupaliště. Už mě to ani tolik netáhlo, jako dřív. Asi jsem už trochu víc vyspěla. Bratr mě dokonce většinu času prudil a jsem ráda za klid, co mám teď, ale prostě mi to najednou přijde trochu líto... Že už je ve škole, ale co už. On se tam těšil a i já se docela těším. Už dlouho se těším, ale na druhou stranu mi bude chybět tahle práce, brigáda, ti lidé. I přes určitý druh námahy. Nemám ráda loučení a opět jsem si zvykla na něco jiného. Předtím se mi nechtělo opouštět určitou skupinku lidí a teď se za ní až tolik neženu. Prostě to tak mívám a pak se to zase změní, jakmile s těmi lidmi začnu trávit čas. Teď se spíš ale opravdu těším na školu, jako takovou a na takový to žití sama za sebe.

Nechci ale psát více o podobných věcech, ale pochlubit se svými novými videi na aktuální téma.
#navratdoskoly #podzim | #backtoschool #autumn 

úterý 28. srpna 2018

1 kniha, 1 film

Za poslední dobu...

Ahoj!Před necelým měsícem jsem přečetla knihu, která se jmenuje Cesta kolem světa za osmdesát let. Říká Vám to něco? Nepleťte si to s názvem: Cesta kolem světa za 80 dní!!

V neděli (26.8.2018) jsem viděla u známých film. Jsou filmy, na které bych se ráda podívala, ale kolikrát se k tomu sama nedostanu. Nenajdu si na to čas a dělám plno jiných věcí. Ráda bych toho celkově mnoho za život ještě stihla. Ne jen nějaké knihy a filmy, ale o tom psát nechci. Tento film se jmenuje v originále Truth or dare a v češtině Vadí nevadí. Je to film roku 2018. 

Prvně Vám přiblížím knihu.
Cesta kolem světa za osmdesát let - Hana Bořkovcová

pondělí 20. srpna 2018

Bullet Journal | Kaligrafie - začátečník


Zdravím Vás u dalšího článku...

... ve kterém se zaměřím na výtvarnou stránku života. Slyšeli jste někdy o kaligrafii?
Stručně řečeno, nebo v tomto případě spíše napsáno: Kaligrafie se skládá z řeckých slov kallas (krása) a grafos (psaní). Je to tedy jakési krasopísmo. Kaligrafie svojí existencí sahá už do historie. Více informací najdete na wikipedii, celkově je toho na internetu už docela dost. Instagram, YouTube,... Už i já přispěla videem do sbírky tohoto tématu. Video přikládám do tohoto článku, takže se na něj můžete podívat (lajkovat, komentovat,...). Bude na konci článku.

pátek 17. srpna 2018

Jezinka 🦌



🖊️

Jezinka v lese na kameni sedí, 
na hladinu potůčku tiše hledí.
Slzy v sobě světu tají, 
jezince se zlé sny zdají.
O mužích, jejichž srdce zlomila, 
pro ně se kvítím zdobila. 
Navedla je do pasti,
ti muži neměli štěstí. 
I ona jednou milovala, 
potom toho litovala. 
I teď trápí nerada, 
však bolí ji ta zrada. 
Tahá za nos, mrchou je, 
kdo, co na ní vyzraje? 
Ona nechce, ona musí,
mučit ty, co to zkusí. 
Dokud ji opět láska neomráčí, 
až do srdce jejího zase vkráčí.
Ona nechce, však asi musí 
a opět to s dalším zkusí. 
Za nos do pasti tahá jej,
"jen pojď, hochu, neváhej".
Ona nechce, jde to samo, 
prostě je to tak už dáno. 
Mužům hlavu zamotá, 
však v duši je pak samota.
Ona nechce, asi musí, 
však se jí to dlouho hnusí. 
Ona ví, ví to, že ji chtějí,
že ona nechce, nevěději. 
Kéž by v tom opět láska byla
a ona se svým mužem žila, 
vše by jiné mohlo být, 
spokojeně by mohli žít. 
Ona asi opět  štěstí hledá, 
když nenajde, tak ho nedá.
Vede další může do pasti, 
když myslí, že mají ji již v hrsti.
Však dlouho oni netuší, 
kryje to za retuší. 

🦌🦌🦌

Více básní na insta @photos_simix

neděle 5. srpna 2018

Přečteno za poslední dobu!

Zdar četbě! 

Za poslední dobu se mi povedlo přečíst několik knih. Hlavně v období, kdy jsem měla nějaké to volno a byla někde u příbuzných. Po práci toho většinou moc nepřečtu. 😏

Takže to tady trochu shrnu.
Původně toto není článek o četbě hned po četbě (jakože dva články o knihách za sebou), ale poslední článek určený jednomu člověku jako dopis jsem skryla.

První, o které se zmíním, je knížka fejetonů z časopisu Glanc. Je to shrnutí nejlepších fejetonů z tohoto časopisu, které psala hrstka známých osobností: Iva Pazderková, Lukáš Pavlásek, Marie Doležalová, Linda Finková, Jitka Asterová, Nikol Štíbrová, Bára Poláková a Vlasta Kunická Svátková. Upřímně, neznám úplně všechny z nich. Knížka se jmenuje Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc.K této knížečce jsem se dostala koupí zmiňovaného časopisu, ale k tomu časopisu jsem se nedostala hned v obchodě. Jelikož mám brigádu na poště a roznáším poštu a zásilky různého druhu, dostal se mi do ruky onen časopis s přibalenou knížečkou s fejetony jako dárek, co k časopisu byl. Knížečka mě zaujala už svým designem a nevím čím vším a chtěla jsem ji mít. Roztrhnout folii a knížečku si od toho časopisu prostě vzít by byl nesmysl. Krádež. Okradení zákazníka. To pošťáci přeci nedělají 😁 A tak jsem si pochopitelně ten časopis koupila v trafice po práci. Kvůli té knížečce. Ale i časopis měl několik zajímavých článků. Třeba ohledně terapie tmou, které se účastnilo několik známých osob. Na někoho tato terapie působila pozitivně a na někoho opačně. Např. na Tomáše Kluse pozitivně. A několik rozhovorů a tak. Jako to mívá většina časopisů, ale zpět ke knížečce fejetonů. Na začátku knížky se píše, že fejeton je sice krátký literární útvar, ale že musí být vtipný a že o to je to těžší napsat. A opravdu, většina těchto fejetonů mě pobavila. Fejetony jsou rozdělené tematicky na 4 roční období. Pod každým ročním obdobím se ukrývá několik fejetonů.

čtvrtek 12. července 2018

Života sladké hořkosti

Ani přes to, že jsou prázdniny, nemám příliš času na čtení. Práce mě dosti zmáhá. Docela by mě zajímalo, jestli má větší sílu to, že vstávám brzy, nebo to, že nachodím denně se závažím kolem 16ti kilometrů. Ať už to či ono, doma padnu do postele s tím, že se mi chce spát. Jen co se probudím, čtu, píšu, dělám co můžu, co chci, do čeho se dokonce nutím a udělila jsem si to jako povinnost, protože chci teď hodně číst, ale i napsat plno věcí.

Ale jinak vítám a zdravím u nového článku...