pátek 16. března 2018

Spánek spánek spánek



Sedím na posteli a koukám ze starého okna. Je tam hustá tma. Ta tma je však rušena oranžovými světýlky v dálce. Světla domů, aut, lamp? Nevím. Jsou to uskupení oranžových svíticích kuliček. Miluji tmu a v ní světýlka. Kouzelné. V pokoji hraje hudba. Zůstává puštěná a já si lehám na onu postel, na které sedím. Stále mám výhled z okna, ale tentokrát na jiné místo. Na nebe. Na tu černotu. Ale opět ji něco ruší. Na nebi je bílá koule. Taková bílá koule na obloze. Prosvítá skrz žaluzie a na polštáři vedle mých rozprostřených vlasů tvoří proužky. Proužky světla a stínů. Střídají se. Tmavá, světla, tmavá, světlá... Zavírám oči a po spánku mi steče něco drobného a vlhkého. Pošimrá to.
Po pokoji se rozléhá melodie písně, která právě hraje a mé srdce buší do rytmu. Otevřu oči a zůstávám koukat do stropu. Mé oči jako korálky navléknuté někde v prázdnu. Ležím na zádech. Ruce mám položené volně podél těla. Dýchám zhluboka. Nádech, výdech, nádech, výdech,... Hlavou se honí myšlenky. Proud myšlenek. Myšlenky o tom, co se již událo. Podívám se znova z okna a všimnu si drobných střípků. Bílá koule na obloze tam není sama. Přesto okolní atmosféra přímo křičí slovo "samota". Je potřeba být někdy sám. Odpočinout si od všeho a od všech. Utřídit myšlenky a uvědomit si pár věcí. Vstřebat pocity. Být sám se sebou. Kdo by ale chtěl být sám napořád?

Otevřu oči. Pokoj rozzářen denním světlem, protáhnu se a omylem vrazím pěstí člověku vedle mě!

Snad se Vám tento text líbil. Není to podle skutečnosti, nechala jsem se sice něčím inspirovat, ale jinak je to výmysl z mé hlavy. Ale když už jsem v tom psaní, zkusím ještě něco napsat - něco mě napadlo! 😇



Nemůžu spát a já moc dobře vím, že budu opět unavená. Říkám si, jak krásně by se mi spalo v mé posteli, na kterou jsem už zvyklá. Přesto jsem riskovala a zůstala tu. Zůstala s tebou, abych opět cítila tvou blízkost, tvé doteky, jemné polibky. Nechal si mě ležet na svém hrudníku a kolem mě omotal svou rukou. Měla jsem pocit, jako bys mě chtěl před něčím ochraňovat. Poslouchám tlukot tvého srdce a snažím se dech sladit s tím tvým. Není to nic snadného, protože tvá kapacita plic je pravděpodobně jiná, než ta moje. Kručí mi v břiše. To kručení mi leze už na nervy. Vždyť jsem jedla, tak proč zase? Přesto se cítím krásně. Protože mohu být s tebou. Je to věc, kterou si přeji ve dne v noci, když s tebou nejsem. Říkám si, co asi děláš a s kým asi jsi. Ale teď to vím. Spíš, po mém boku. A najednou, jako bych si toho nevážila. Přijde mi, že noc je příliš dlouhá, že je dlouho tma. Dlouho nemohu spát. Jsem unavená, Čekám na okamžik, kdy přijde hodina, kdy vstanu a zase se tiše vytratím ze dveří a půjdu do školy. Do školy, kde budu myslet zase na tebe a vzpomínat na tvou blízkost, tvé doteky a jemné polibky. A zase mi budeš chybět. Budeš mi chybět a já budu čekat zase na okamžik, kdy budu moci být zase s tebou... a pak budu chtít zase zmizet. Vlastně, ne, že bych chtěla, ale něco mi říká, že musím. Odcházet, ale vracet se.
Tak snad se Vám textíky líbily. 😇

Je pravdou, že za poslední dobu jsem toho moc nenaspala no... tentokrát ani ne párty, ale buď brigáda do půlnoci a ráno vstávání do školy, nebo neschopnost usnout... 
Mějte se krásně... 
Vaše Simix!


6 komentářů:

  1. Téda, první jsem si myslela, že je to tvůj příběh, nebo tvé příběhy... :-) je to skvělé Sim... líbí se mi, jak dokážeš ty situace popsat, že si člověk připadá, jak kdyby v tom "příběhu" byl... jak kdyby to zažíval s tím, kdo o tom píše a nebo tím člověkem dokonce byl :-) a prožíval to...
    Plno pocitů, emocí... vykresluješ tu atmosféru :-) Musím uznat, že čím dál tím lepší... víš, že tvůj blog čtu už delší dobu a vidím tam posun... je to úplně jiná dimenze, než třeba před rokem, před dvěmi :-) a musím říct, že stále jen k lepšímu.
    Vždycky mě to dokáže pohltit... úplně se do toho ponořím a prožívám to, nebo prostě se mi to dobře čte a to je skvělé :-) a já ti za to děkuju :-)
    PS: Nezapomínej na odpočinek, spánek je opravdu potřeba, ale to sama dobře víš... a musíš to mít opravdu náročné, jestli máš tak i dlouho brigádu :/ obdivuju tě, že to tak zvládáš... to já bych asi umřela :/
    Drž se! Hlavně, ať s ti daří :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji strašně moc, jsem ráda za takového čtenáře, jsi ty! :)

      Vymazat
  2. Moc hezky napsané��Takové podobné pocity, myšlenky, sny a touhy jsem začínala mít kolem patnáctého roku.

    OdpovědětVymazat
  3. „Miluji tmu a v ní světýlka. Kouzelné" Já také mám moc rád světýlka ve tmě, vlastně na tom je i založen můj vlastní desing blogu. :D Něco mezi stylem pořadu What A Cartoon a světýlky ve tmě. :) Děkuji za připomenutí překrásných krás! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, je to boží 😊😇
      Není za co!

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář! :)

Vybraný příspěvek

Úvod

Drazí čtenáři, nikdy jsem nečekala, že bych si zkusila založit blog na jiné stránce  než na blog.cz, ale stalo se. Říkala jsem si, že budu...