Něco zbývá? Ve mně zbývá? A co zbývá? Vzpomínky!

To, co teď mi zbývá

Ze dne: 2.5. 2018 - prostě jsem psala, psala, šlo to samo a jen četla věty a říkala si, zda to tak nějak sedí, aby se to aspoň trochu rýmovalo 😇

"Je mi poněkud smutno, zdá se mi", řekla jsem si dnes a ohlédla se na počátek.
Za tu dobu se toho stalo mnoho a nechci a ani nemůžu vrátit to na začátek.
Ohlédla jsem se na ty dny, kdy to začalo, začínalo a pokračovalo.
Bylo a pořád je to pro mě něco neuvěřitelného, to co je a co bylo.
A to co bylo, tady zbylo, ve mně zbylo.

Byla jsem šťastná a užívala si každého dne, začala jsem žít, jako puštěná ze řetězu.
Tvořila jsem tu, my všichni tvořili, mosty zážitků, mosty, které již nikdy zpátky nepřelezu.
Měla jsem kolem sebe nové lidi a dalších přibývalo a stále přibývá.
Však tento počátek se blíží ke konci, nic jiného mi, ani Vám, lidi, již nezbývá.
Však vzpomínka na tento školní rok mi zbývá, uvnitř mě i Vás zbývá.

Víte, poznala jsem tu mnoho lidí a jak odcházeli a jiní přicházeli, mnoho toho událo se.
Někteří tu byli krátce, jiní stále jsou, jiní přibyli, ale každý mi něco dal, zdá se.
Dali jste mi zkušenosti, zážitky, děkuji Vám za to, že jste tady byli.
Navždy na Vás budu myslet a díky těm, co tu ještě zbyli.
Co zbyli tady, co zbyli pro mě, co ještě zbyli.

Ano, lidi se v našich životech mění, někam jdou, jdou někam jinam.
K životu to patří, každého to někam táhne, my neporučíme těm vyšším silám.
Však jak jste se po ty měsíce v mém životě měnili, mnoho toho zažila jsem.
Lidi, cítím se jen nostalgicky, jsem v klidu, špatně na tom vůbec nejsem.
Jen vzpomínám na to, co bylo, co zbylo, ve mně zbylo.

A možná jindy, možná příště, možná jinde, možná v dalším školním roce... možná ještě setkáme se.
Možná tady, možná tam, možná jinde, možná někde v temném lese.
Říkám si: "Je mi poněkud smutno, zdá se mi," ale někde v hloubi štěstí, radost nesu.
Ty zážitky a krásné chvíle s Vámi, tady, sebou si je vždy ponesu.
To co mi zbývá, to co zbylo, tak to bývá.

Znám teď lidí strašně hodně, kontakty se rozšířily, zkušenosti nabrala jsem.
A pak vlastně přijdu na to, že já přece smutná nejsem.
Jenom prostě nostalgie, bylo to nové místo, noví lidé, mnoho se tu toho stalo.
Byla to skutečnost, film a nebo se mi to jen všechno zdálo?
Však ještě to nepřestalo, něco zbylo, tady zbylo, ve mně zbylo.

Ani nevím, zda jde o Vás, nebo o ty vzpomínky, ale prostě "ach to dění."
Prozatím to tu zlehka končí, však konec to ještě není.
Já jenom, že toho teď bylo hodně a strašně se mi tady líbí.
To pak není divu, že tu toto všechno píšu, že mi to pak všechno chybí.
Ale prostě něco zbývá, tady zbývá, ve mně zbývá.

Něco zbylo, tady zbylo, ve mně zbylo.
A pokud štěstí nenaštve se, bude toho ještě mnohem víc...
A já píšu tečku, končím a nenapíšu dál už nic!
(jejda, to je vykřičník, ne tečka 😁😇)

Komentáře

  1. Tohle je moc hezké... taková opravdová nostalgie, stesk, nebo spíš trochu smutku nad tím, co bylo? Co odchází a něco nového zase přijde a tak pořád dokola, asi to tak má být... Je to tak, lidi přichází a odchází z našeho života, to je ta pověstná - škola života :-). Ale líbí se mi to, jak jsi to pojala... vzpomínání, vzpomínky minulost... možná vděčnost, za to co bylo a za to, co jsi zažila... :-) Zážitky, události, novinky, nová etapa života... na jednu stranu je to smutné, na druhou zase radostné, protože víš, že zase něco nového přijde :-)
    Líbí se mi to :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já hlavně jsem si teď užívala to dění ve studentském městě, kde studuji a nechci ještě o to tak úplně přijít a ani o ty lidi, ti co jsou pryč, jsou ok, ale prostě... chápeš :D

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Tak jsem se asi špatně podívala :D

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář! :)

Oblíbené příspěvky