sobota 30. června 2018

Bodnutí u srdce



Trošku tupá, trošku ostrá. Taková byla ta bolest? Dá se tomu říct bolest? Byly to výstřely z mé hrudi.
Nějaké dny to bylo slabší, v jiné dny intenzivnější. Jeden den při každém pohybu, jiný den při každém smíchu a další den, kdy si ta bolest vzpomněla, že vlastně existuje. Plíce nebo srdce? Nevím přesně. Prostě bolest v hrudi. Já tomu říkala bolest u srdce, slova z úst druhého zněla, že to mohou být plíce, že třeba pouze špatně dýchám. Občas to bylo jako bodné rány kružítkem. Jindy jako nůžkami a jindy jako nožem. Byl to přesně týden a pak? Pak se bolest vytratila, jako by nikdy nebyla. Snažilo se mi mé tělo něco říci? Snažilo se na sebe upozornit, abych se mu víc věnovala? Abych nedělala další chyby? Chyby, které mé tělo zatěžují? Abych více myslela na své zdraví, nebo to byl jen malý drobný nedostatek? Kdybychom měli reagovat na každé bodnutí v našem těle, leželi bychom v jednom kuse v nemocnici, nebo možná již na márnici. Nevěnovala jsem té bolesti nijak velkou pozornost. Občas zasténala, občas položila ruku na hruď. Občas udělala pár hlubokých nádechů a výdechů. Kdyby to náhodou byly ty plíce. Občas se tu vyskytla slova, spíše s humorem, než s vážností, abych neměla náhodou infarkt. Směju se. Au. Bodnutí v hrudi. Směju se méně, ale směji stále. Špatný vtip.Ať už srdce nebo plíce, při vyšší aktivitě, běhu... tělo se neozývalo. Byly chvilky, kdy se mi udělalo slabo, ale tak nepatrně, že jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti. Však už znám mdloby, toto bylo v pořádku. Nevím, co to mělo znamenat, ale jakmile se začalo dít opět něco jiného. Něco, co mě šokovalo, bolest byla pryč. Byla to ztráta, ale také objevení. Po týdnu bodání v hrudi ustálo. Stejně bych s tím nic nedělala. Věřila bych a doufala, že to přestane. Stejně tak se stalo. Naštěstí. Nemělo by se sice nic zanedbávat, ale ani hrotit a hroutit se z každé bolístky.
Ale ... možná i kdybych umírala, jenom bych tiše sténala a nechala bolest znít i odeznívat.
Žádní doktoři. Tělo si se mnou jen povídá a říká mi, že dělám něco špatně, ale nezklame mě. Dokážeme se domluvit. Snad ho nezklamu já!

S.

úterý 19. června 2018

Mimozemskost 👽


Mám tu další slohové dílo, snad se bude líbit



 👽  👽  👽


Seděli na lavičce a sledovali noční oblohu. Ona a on. Pátrali po hvězdách, které nebyly skoro vůbec vidět. Ve městě bylo moc světla na to, aby mohli vidět černotu plnou třpytek. Byla to škoda, ale přece jen na obloze bylo pár zářivých věcí. Každé větší světýlko začala označovat za mimozemšťana, za ufo. Spíše ze srandy, než z víry. A možná i proto, že nevěděla, co říkat. Ne že by třeba ani trošičku nevěřila, ale kdo ví? Existují opravdu mimozemšťané?
Měl z toho srandu a označoval ji za roztomilou, ale brzy se toho chytil a pak se to stalo tradicí každý další večer, když se zahleděli na noční oblohu. Větší světla označovali za ufa. Moc těch večerů nebylo a ani se neví, jestli nějaké další budou.

Tam, kde seděli, byly tři lavičky a každou neděli večer obsadili jednu z nich. Zbývaly totiž jen tři týdny a pak se museli rozloučit na docela dlouhou dobu. Opírali o sebe hlavy a sledovali ta světla. Bylo jim spolu dobře ačkoli se pomalu nebavili skoro o ničem jiném, než o tom, kde vidí mimozemšťany. Oba cítili něco víc než kamarádství, ale oba se báli toho, co by bylo, kdyby něco víc opravdu bylo. Přece jen, ona měla stále nalomené srdce a nechtěla, aby tu byl někdo další takový, kdo by ji opět zklamal. A on byl krátce po rozchodu. Takže vlastně zlomení byli asi oba. A nač něco uspěchávat?

úterý 12. června 2018

📷📹🎥

Ej lidi!
Není to tak dlouho, co jsem natočila s bratránkem několik videí, ale ještě se mi žádné z nich nedostalo do ruky... tak nevím, kdy budou moct do světa! Každopádně s tímto zvláštním úvodem přicházím s článkem o mých nedávných videích. Nedávných ... v průběhu čtvrt roku asi 😏
No prostě to, co jsem "slibovala" v minulém článku.

Ne, dělám si asi jen srandu, přidám sem videa zveřejněná od května. Zbytek si když tak najdete sami, pokud budete chtít. A z důvodu, že nenatáčím tak často, jich moc nebude.

Popravdě, když si vzpomenu na počátek tohoto blogu, měla jsem v plánu přidávat jen různé úvahy, své básničky, různé texty, ale nepsat moc o sobě. Natož přidávat svá videa. Říkala jsem si: Nikdy nevíš, kdo si bude ten tvůj blog číst, neotvírej se tak, jako dřív, udržuj si své soukromí. No a podívejte se, kam jsem se dostala. No ale tak, když už ta videa natáčím, tak chci, aby je taky někdo viděl, ne?
Ale co se týče deníčků a soukromí jako celkově... to si nechám víc pro sebe. Samozřejmě.
Myslím, že jsem Vám ještě nezmiňovala, možná ani na svém bývalém blogu ne, že jsem jednou na nedodržování svého soukromí docela doplatila dávkou trapnosti. Měla jsem deníčkový blog, jakože opravdu hodně deníčkový, a tam jsem psala i dost detaily. Byla jsem v pubertě a měla jsem mnohem méně rozumu a zkušeností, než teď. A byla to docela rána, když na ten blog narazili moji spolužáci ze základní školy. Vůbec nevím, proč to tu píšu, když jsem chtěla rovnou začít s představením mých nejnovějších videí!


Za poslední dobou jsem se dala dost na natáčení outfitů, což v tomto článku bude dost znát.
S tímto videem mi pomohla spolubydlící z koleje (první outfit) a kamarádka z koleje (zbytek).
Je mnoho způsobů, jak natáčet videa o oblečení a já je natáčím takovým trošku šílenějším způsobem, kdy ve videu dělám různé šílenosti a hloupůstky. Různě poskakuji, směji se, otáčím se, ...
Každopádně jsem s těmi videi spokojená. Možná lepší, než kdybych v nich mluvila.
V tomto vidím takovou detailní chybku, které si třeba někdo nevšimne.. a to rukáv trička na jedné ruce, který vyčuhuje pod mikinou. Profesionální kameramani, tvůrci podobných videí, specialisté na videa by pravděpodobně viděli jiné chyby a přešlapy, co se týče třeba natáčení nebo střihu, ale já jsem jinak docela spokojená. Na to, že to natáčeli amatéři (nic proti holkám, myslím to jen tak, že nikdy dřív se natáčení nevěnovaly, ale jsem vděčná za jejich pomoc). 


Toto video jsme natáčeli s bratránkem, když jsme jeli z Českých Budějovic. Zastavili jsme na místě o jakéhosi velkého rybníka. A improvizovali jsme. Chtěl natočit západ slunce, ale k tomu chtěl, abych mu dělala popředí (tak to nazval) 😅 Chtěl, abych říkala rozumné věci a moudra, ale byly to spíš trapárny. Řekla jsem si, že to tak nemohu nechat, tak jsem vypnula zvuk a během střihání videa jsem k tomu vymyslela příběh. Video je nakonec docela úspěšné. Od té doby jsme nedávno na tom místě byli znova a zkoušeli natočit něco jiného. Z toho nic nebude. Každopádně, jak už jsem zmiňovala na začátku článku, jsme ten den natočili více videí a jedno i nějaký ten den předtím. 


Strašně ráda tancuju. Ať už jde skoro o jakýkoli styl tance. Už před několika roky jsem měla jakési základy Shufflu, ale nějak jsem se tím víc nezabývala a neuměla jsem to. A prostě jen 

přišel Seznamovák, Vysoká škola a já se do toho dostala a ani jsem nemusela hnout skoro ničím 😅 No pochopitelně musela, pohyb je k tomu potřeba, ale šlo to lehce. Já a klučina A. jsme to rozjížděli na parketě a občas to zkoušely a docela uměly nějaké kamarádky. Každopádně mi k tomu stačila jen hudba a zkoušet... ono to šlo. A v průběhu školního roku se to trochu zlepšilo. A jednou na koleji jsem si prostě zatančila shuffle a natočila na mobil. Netušila jsem prvně, že to zveřejním i na YT, protože přes mobil to rozlišení (nebo jakže se tomu říká) není ono. Sestříhala jsem si to původně na isntagram, zveřejnila to i na FB, a když už to bylo sestřihané, dala jsem to i na ten youtube. A teď je to tady:


Toto video je natočený tak nějak měsíc, sestříhané skoro hned poté, ale zveřejněné až v posledních pár dnech. Jsem s ním spokojenější, než s minulými outfity. Opět mi s ním pomáhala kamarádka z koleje a byla tam i ona, ale od té doby jsme se nějak nebavily a asi je naštvaná, že jsem ji teď zanedbávala a neměla na ní čas, protože jsem se zrovna lépe cítila s jinýma lidmi a radši jsem ji vystřihla, aby nebyl nějaký problém. Každopádně jsem ráda za její pomoc. Já ji za to zase vždy fotila. Byla to taková spolupráce víceméně. Ano, jsou tam jen dva outfity a možná jsou ukazovány příliš dlouho, ale nacpala jsem tam všechny záběry, co se mi líbily a proložila jsem to i okolím, např přírodou. 



Na toto mám i reakce od známých. No pochopitelně i na ty videa předtím, ale toto je nejaktuálnější:
1.

2.

A co Vaše názory?

Po dlouhé době jsem se podívala na svá stará videa, třeba i několik roků stará a nepřijdou mi ani tak špatná. I když je tam pochopitelně nějaký posun, vývoj a i to, co se mého vzhledu a osobnosti týče. 

Je tu trošku více textu, než jsem čekala! 

Tak se mějte!

sobota 9. června 2018

Opět s poezií





Milí čtenáři,


nezapomněla jsem! 
Jsem tu a ačkoli jsem dlouho nic nepřidala, posledních pár dnů na to myslím.
Nebyl čas. Čas byl, ale ne na blog. Užívala jsem si poslední chvilky ve městě, kde studuji, s lidmi, které jsem si velice oblíbila. Oni mají ještě zkouškové, ale já už prázdniny. Popravdě to pro mě byly prázdniny spíše tam, bez ohledu na školu a brigádu to bylo spíše užívání si života a plno neskutečných věcí... a teď mi to jen chybí. Každopádně teď přišla chvíle být s rodinou, mít brigádu jinde a zase si zvykat na trochu něco jiného. Na něco, co dřív už sice bylo, ale já si opět zvykla na něco jiného. Nechci zůstat ani na jednom místě a trochu se někam mrknout... teď však přicházím se svými básničkami... opět!! Hurej!


~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~


Pamatuji si na to, kdy cítila jsem se zrovna šťastná,
pamatuji si na ty dny, kdy jsem začala zrovna žít.
Bylo to něco neskutečného, však situace byla krásná,
bylo a je to něco, čemu nemohu stále uvěřit.

Objevila jsem skvělé místo a lidi, fakt to za to stálo, stojí,
objevila jsem něco, co pro mě je teď těžké opustit.
Nikam nehne se ten, kdo váhá, couvá, kdo se bojí,
aby to zcela skončilo, nehodlám teď dopustit.

Jsem šťastná i teď, protože to ještě je a že to bylo,
jsem šťastná, ráda za to, co se všechno událo.
Teď už vím, že nic z toho se mi nezdálo.
Všichni ale dobře víme, že nic není nastálo.

Však přijde mi prostě smutné, že prozatím to tady končí,
však já budu na ty dny stále a stále vzpomínat.
Teď nastává čas, kdy se lidi spolu loučí,
pojďme se teď chvíli někam jinam podívat.


~ ~ ~



~ ~ ~


Jeden krok a potom druhý,
vycházíme schody do nebes.
Najdeme tam konec duhy,
možná zítra, možná dnes.
My věříme na zázraky,
my věříme v dobré chvíle.
Když díváme se na mraky,
které plují nebem, bílé.
Jeden krok a další taky,
my stoupáme výš a výš.
po nebi dnes plují mraky.
V nebi všechno pochopíš.


~ ~ ~



~ ~ ~


Bílá noc a černý den,
je to pravda nebo sen?
Hodně věci nechápeme,
hodně věcí zvláštnost mají.
Bílá noc a černý den,
je to pravda nebo sen?
Hodně věcí netušíme,
některé se divné zdají.
Bílá noc a černý den.


~ ~ ~



~ ~ ~

Pro více mých básniček se můžete zatoulat na můj instagram číslo 2.



Takže mi můžete hodit  follow.



Jinak můj oficiální > instagram < už asi znáte 😇

Na co se můžete 'těšit' příště?
Chtěla bych napsat článek o svých nových videích.
Na tomto blogu to tu ještě nebylo a myslím, že jsem to sem dřív ani nechtěla přidávat, ale proč ne.
A taky bych mohla třeba zadeníčkovat a napsat, jak jsem se měla poslední měsíc a tak nějak trošku textu a myšlenek, třeba... 

Nechte se překvapit!
Vaše Simix! 💘

obrázky: Pinterest