sobota 30. června 2018

Bodnutí u srdce



Trošku tupá, trošku ostrá. Taková byla ta bolest? Dá se tomu říct bolest? Byly to výstřely z mé hrudi.
Nějaké dny to bylo slabší, v jiné dny intenzivnější. Jeden den při každém pohybu, jiný den při každém smíchu a další den, kdy si ta bolest vzpomněla, že vlastně existuje. Plíce nebo srdce? Nevím přesně. Prostě bolest v hrudi. Já tomu říkala bolest u srdce, slova z úst druhého zněla, že to mohou být plíce, že třeba pouze špatně dýchám. Občas to bylo jako bodné rány kružítkem. Jindy jako nůžkami a jindy jako nožem. Byl to přesně týden a pak? Pak se bolest vytratila, jako by nikdy nebyla. Snažilo se mi mé tělo něco říci? Snažilo se na sebe upozornit, abych se mu víc věnovala? Abych nedělala další chyby? Chyby, které mé tělo zatěžují? Abych více myslela na své zdraví, nebo to byl jen malý drobný nedostatek? Kdybychom měli reagovat na každé bodnutí v našem těle, leželi bychom v jednom kuse v nemocnici, nebo možná již na márnici. Nevěnovala jsem té bolesti nijak velkou pozornost. Občas zasténala, občas položila ruku na hruď. Občas udělala pár hlubokých nádechů a výdechů. Kdyby to náhodou byly ty plíce. Občas se tu vyskytla slova, spíše s humorem, než s vážností, abych neměla náhodou infarkt. Směju se. Au. Bodnutí v hrudi. Směju se méně, ale směji stále. Špatný vtip.Ať už srdce nebo plíce, při vyšší aktivitě, běhu... tělo se neozývalo. Byly chvilky, kdy se mi udělalo slabo, ale tak nepatrně, že jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti. Však už znám mdloby, toto bylo v pořádku. Nevím, co to mělo znamenat, ale jakmile se začalo dít opět něco jiného. Něco, co mě šokovalo, bolest byla pryč. Byla to ztráta, ale také objevení. Po týdnu bodání v hrudi ustálo. Stejně bych s tím nic nedělala. Věřila bych a doufala, že to přestane. Stejně tak se stalo. Naštěstí. Nemělo by se sice nic zanedbávat, ale ani hrotit a hroutit se z každé bolístky.
Ale ... možná i kdybych umírala, jenom bych tiše sténala a nechala bolest znít i odeznívat.
Žádní doktoři. Tělo si se mnou jen povídá a říká mi, že dělám něco špatně, ale nezklame mě. Dokážeme se domluvit. Snad ho nezklamu já!

S.

6 komentářů:

  1. mne sa obcas stava, ze ma niekolko dni boda pri srdci. aj ked obcas je mozno prilis silna slovo. tak dvakrat za rok. nikdy tomu nevenujem prilis velku pozornost, lebo to do dvoch, maximalne troch dni odoznie. alebo este sa mi stava, ze ked sa velmi hlboko nadychnem, bodne ma pri pravej lopatke. ale neriesim. no tiez si niekedy hovorim, ze aj keby som niekedy mala nejaky slabsi infarkt, tak si budem mysliet, ze to vlastne nic nie je. ani nejde tak o to ist k lekarovi, z tych strach nemam. len mi to pride zbytocne a casberuce, musiet sediet par hodin v cakarni, ked mi nakoniec aj tak zrejme nebude vediet povedat, co so mnou je. pretoze bolest moze prichadzat z tak velmi vela roznych chorob, ze ma az prekvapuje, ze lekari vedia urcit diagnozu aj niecoho komplikovanejsieho ako je chripka. (samozrejme tento moj vyrok treba brat trochu s nadhladom :D)

    OdpovědětVymazat
  2. Samozřejmě to brát s nadhledem, ale já právě s tebou zcela souhlasím :) Pěkný a vyčerpávající komentář, děkuji za něj :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tuhle (možná podobnou) bolest poznám... také se mi někdy dostaví, ale ani nevím, čím je způsobená. Jen je hodně nepříjemná... je to jak kdyby se ti snažil někdo rozpárat srdce a nebo ti do něj někdo něčím píchl... prostě takový šok -_-. Ale doktoři nic nevyřeší... možná je něco špatně, tělo něco naznačuje, ale myslím si, že chodit k doktorům je pro mě až poslední fáze... vždycky spoléhám na to, že to všechno nějak přejde (ať jde o jakýkoliv problém :D)... spoléhám i na zázraky... doktorům se vyhýbám :-) protože nemám pocit, že by mi mohli někdy pomoct... jediné co je, tak umí naordinovat prášky... miliony prášků... ale ty stejně neléčí... ty jen utlumují... odpovědi musíme hledat sami v sobě... co děláme špatně, čím tělu škodíme, jestli se máme šetřit... to je ten pravý klíč k odpovědím... samozřejmě teď nemyslím takové nemoci, které jsou opravdu vážné a ohrožující na životě... s těmi si sami už neporadíme...
    Ale tuhle bolest, kterou popisuješ moc dobře poznávám :-) ale snažím se ji vždycky neřešit... hlavní je, že přejde... zajímalo by mě, jak v tu chvíli vypadají srdce/plíce, když se ta bolest dostaví... co se v tom těle děje... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem ráda, že je to něco takového docela normálního, protože mě se to nikdy nestávalo. :D
      Jojo. Přesně. Akorát někdy nevíš, zda to opravdu přestane a nerozvine se to v něco horšího.
      Přesně, moje řeč.
      Jo no.

      Vymazat
  4. Někdy může být bolest na hrudi způsobená od páteře. Nebo počasím a nadměrnou aktivitou. Mám zkušenost s doktory, kteří mi nepomohli, naopak mi ublížili, ale srdce se to netýkalo. Chirurg před 4 roky udělal zákrok takový, který byl úplně k ničemu, protože příčina byla úplně někde jinde a ještě k tomu ten zákrok byl bolestivý a hojilo se to několik měsíců. Jak píše Kix*♥︎, doktoři mají ve zvyku ordinovat léky, které nemusí vůbec pomoc, naopak ublížit. Jestli nebude bolest na hrudi ustupovat, tak bys měla navštívit doktora, aby ti změřil tlak, puls. Doktoři sice dělají chyby, ale někdy ti mohou zachránit život

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to se bohužel stává.
      Ale máš pravdu i s poslední větou.
      Nikdy nevíš no. :)

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář! :)

Vybraný příspěvek

Úvod

Drazí čtenáři, nikdy jsem nečekala, že bych si zkusila založit blog na jiné stránce  než na blog.cz, ale stalo se. Říkala jsem si, že budu...