úterý 19. června 2018

Mimozemskost 👽


Mám tu další slohové dílo, snad se bude líbit


 👽  👽  👽

Seděli na lavičce a sledovali noční oblohu. Ona a on. Pátrali po hvězdách, které nebyly skoro vůbec vidět. Ve městě bylo moc světla na to, aby mohli vidět černotu plnou třpytek. Byla to škoda, ale přece jen na obloze bylo pár zářivých věcí. Každé větší světýlko začala označovat za mimozemšťana, za ufo. Spíše ze srandy, než z víry. A možná i proto, že nevěděla, co říkat. Ne že by třeba ani trošičku nevěřila, ale kdo ví? Existují opravdu mimozemšťané?
Měl z toho srandu a označoval ji za roztomilou, ale brzy se toho chytil a pak se to stalo tradicí každý další večer, když se zahleděli na noční oblohu. Větší světla označovali za ufa. Moc těch večerů nebylo a ani se neví, jestli nějaké další budou.
Tam, kde seděli, byly tři lavičky a každou neděli večer obsadili jednu z nich. Zbývaly totiž jen tři týdny a pak se museli rozloučit na docela dlouhou dobu. Opírali o sebe hlavy a sledovali ta světla. Bylo jim spolu dobře ačkoli se pomalu nebavili skoro o ničem jiném, než o tom, kde vidí mimozemšťany. Oba cítili něco víc než kamarádství, ale oba se báli toho, co by bylo, kdyby něco víc opravdu bylo. Přece jen, ona měla stále nalomené srdce a nechtěla, aby tu byl někdo další takový, kdo by ji opět zklamal. A on byl krátce po rozchodu. Takže vlastně zlomení byli asi oba. A nač něco uspěchávat?

Uplynula nějaká doba, docela krátká, protože nemohla vydržet a oni se opět shledali. Byl i někdo třetí. Byla to holka. Nebyla tu totiž jen kvůli němu. Vlastně ani jen kvůli ní. Byla tu kvůli nim a pár dalším lidem. Znaly se už déle. Ty dvě. I on s tou nově zmiňovanou dívkou se znal déle. Zkrátka se znali všichni tři, ale v tu dobu, co tam znova byla, to začalo být jiné, pomatené. Měla pocit, že on i ona k ní cítí něco víc, a že ona k nim také. Ne jen k němu, ale i k ní. Ale nevěděla. Nevěděla vlastně nic. Jen věděla, že když bývala s ní, nebylo to takové, jako kdyby byla jen s obyčejnou kamarádkou. Ty pohledy, doteky. Ano, byla to kamarádka, ale přece jen se jí to nezdálo tak čisté - jen kamarádství. A možná ta dívka byla jen naivní a namlouvala si.

Už když dívka a chlapec seděli na lavičce to bylo docela jasné, ale tentokrát přišla chvilka, když byli nějakou chvíli sami, kdy ji řekl, že ji miluje. Nereagovala. Kdysi dávno to slyšela od někoho jiného a její reakce byla skoro podobná. Nevěděla jak reagovat, ale nějak zareagovala, teď jen mlčela. A pak ho objala. Později se odhodlala k pár slovům, že ho má ráda a záleží ji na něm, ale že toto mu zatím nemůže a nedokáže říct. Opírali se o sebe čely a pomalu, velice pomalu a jemně přitiskly své rty k sobě. Líbali se. Hned chvilku poté seděli na okně a povídali si. Povídali si o minulosti a věcech, co bolí. Dívka brečela a koukala na nebe. Držel ji. Nechali ale bolest v okně a vydali se za tou další dívkou.

Prožili pěkný večer, všichni tři, dokud se to trošku nezvrhlo. Přehnal to s alkoholem. Nebylo mu dobře. Chtěla mu pomoci, ale druhá dívka ji škaredě odehnala a šla pomoci místo ní. Urazila se a se slzami v očích utekla. Seděla na schodech. Chtěla jen pomoci, ale začala chápat, že ta druhá nechtěla, aby ho viděla v tom stavu. Ona sama by to možná také nechtěla, kdyby se ji to stalo. Druhá dívka volala brečící dívce na schodech, ale ta jí to vypnula. Volala ji znova. Měla strach a bylo ji líto, že ji tak nemile odehnala. Dívka na schodech si to uvědomila a druhý telefonát ji vzala se slovy, že se brzy vrátí. Šla však zatím navštívit jinou kamarádku. Během toho, co byla u ní, ji volala znova. Poprosila kamarádku, ať to vezme za ní a řekne, že už jde. Šly obě. Narazily na chlapce. Pohladila ho po vlasech a zeptala se ho, jak mu je. Byla to hloupá otázka, to ji bylo jasné. Pak řekla, že ho nechá v klidu být a on poděkoval. Dvě kamarádky se tedy vydaly za dívkou, tou co měla obavy a litovala svého činu. Jedna na druhou házela neutrální pohledy a druhá na první lítostivé. Omlouvala se. Ne jednou. Když šly spát a rozloučily se s kamardkou, musely si lehnout k sobě, protože na druhé posteli spal on. A... opíraly o sebe čela a stalo se to nečekaně. Začaly se líbat. Ony dvě. Bylo to něco jiného, než s ním. Bylo to intenzivnější, dynamičtější a delší. Občas přerušené, když se chlapec převalil na posteli, protože se bála, že by to mohl slyšet. Ale neměla nic proti pokračování. Popravdě na to myslela delší dobu. Když se ji ale ta druhá dívka zeptala, jestli má přestat, řekla, že ano.

Od té doby na to pořád myslela. Hlavně celý následující den. Bylo jí to blbé vůči němu... nechtěla přijít ani o jednoho. Byl to začarovaný kruh, možná spíše trojúhelník. Následující den skoro celý proleželi. Všichni tři. Spojili postele. Dívka si v jeden okamžik sedla s pizzou a sledovala, jak si ti dva povídají a lechtají se. Žárlila. Bylo ji smutno. Bylo ji smutno ze sebe samé, i z nich. Seděla na stole a pohupovala nohama, aby nebylo vidět, jak smutno ji je. Chtělo se ji brečet. Lehla si pak na kraj postele k nim. Později ji nechali lehnout mezi ně. Bylo otevřené okno a sledovali nebe... i když se pak stmívalo. Hlavně ony dvě. Sledovaly, jak svítí okna, jak v nich jsou lidé, mávaly, v jednom okně viděly vyset kalhoty. A obloha byla temnější a okna víc a víc svítila. Bylo to krásné. Dívka mrtvě ležela. Všichni mrtvě leželi. Ona ale sledovala nebe a ani nemrkla. Jako by opravdu umírala a nemohla se hnout. Když se konečně pohnula, podívala se do stropu a zatěkala očima sem a tam a všimla si lesklých očí z obou stran. Cítila jejich pohledy. On na ni koukal z jedné strany a ona z druhé. A co když to byl jen pocit? A co když ne? Dívka se víc natočila k druhé dívce, ale rukou sjela blíž k chlapcově ruce a chytili se.
Druhá dívka později vstala a odešla. Oba si mysleli, že je naštvaná, ale prý nebyla. On a ona u sebe leželi. Drželi se. Ona usínala. Vylekal ji zvuk z venku. Zeptal se, jestli nemá odejít, pokud je už unavená, a že stejně bude muset jít, protože to vadí asi té druhé, že tam je. Nechtěla aby šel. Bylo ji hezky, ale souhlasila. Nedokázala pochopit, že už je tolik hodin. Že tolik hodin proleželi. Šel se rozloučit s druhou a když odcházel, dívka přiskočila k němu a objala ho. Měla ho opravdu ráda. A možná ho taky milovala, ale nemohla to poznat tak brzy a mátla ji situace s tou druhou. S žádnou jinou holkou to tak neměla. Když šly obě zase spát, dívka usínala, ale druhá si s ní chtěla povídat. Naštvaná nebyla, ale zajímalo jí to, jak to vlastně dívka s tím chlapcem má. Ta však nebyla schopna k tomu nic říct a ne jen kvůli tomu, že opravdu usínala. Snažila se druhé odpovídat na jiné věci, ale zavíraly se ji oči ... a usínala s pocitem, jaké je to od ní nefér, jako by hrála na dvě strany. Bylo ji z toho opravdu smutno, ale nevěděla, nevěděla nic. Nevěděla, co dělat.

Nastala chvilka, kdy se dívka s partou, ne jen těmito dvěma, musela zase rozloučit. Chyběli ji. Hlavně oni dva. Probrečela hodiny. Žárlila, když ji posílali fotky, jak jsou spolu. Chyběli ji, když ji zrovna nepsali. A ne jen, když ji nepsali. Nějakou chvíli je ignorovala, aby zvýšila jejich zájem. Hloupá to dívka. Zájem projevovali docela dost, ale ona potřebovala a chtěla cítit zase jejich lásku. Strádala. Byli jedni z mála, kdo ji tak hodně psal, ale měla nepořádek v hlavě. Byla smutná ze sebe samotné, byla smutná z nich. Byla smutná z jejich prokrastinace a že odkládají učení. Byla smutná, že není s nimi.
Chtěla od něj, hlavně od něj, aby ji projevoval více lásku, ale jako by byla jen slepá. Možná potřebovala víc... možná ji chyběl právě ten osobní kontakt. Štvalo jí to... a pak... dostalo ji to, dostalo jí to, když ji napsal, zda si myslí, že na sebe budou mít čas. Že by byl jinde a za ní chodil, když by ji chtěl vidět. Ona chtěla víc. Víc lásky. Víc důvěry. Chtěla konečně pořádný, dlouhotrvající a spokojený vztah. Žádná naivní pubertální láska. I on, nechtěl ji zranit, ale ona prostě byla zoufalá. Ona... ona ji naopak povzbuzovala k tomu, jak se vídat víc a že pokud oba lidé chtějí, je to možné. Ona byla víc ta, co se s dívkou spojoval a snažil vidět i osobně, víc než on. Špatně ho chápala. Ale jeho slova a činy ji přišly, jako by stály proti sobě. A brečela. A říkala si, jak našla zase někoho, kdo ji zklame... Ačkoli on to tak vůbec nemyslel. On zájem projevoval a projevuje, ale ona chce asi víc zájmu.. nebo co ji je? Bojí se, že se zase zklame. Co když ji žádný kluk není souzen? Ne, ona nepotřebuje nutně kluka, jen proto, aby byla zadaná. Ona potřebuje kluka, s kterým bude konečně šťastná a bude to vzájemný a dlouhotrvající. Nechce být už zklamaná. A být s ní? Myslím, že ani jedna to tak nevidí, že to spíš byl jen úlet, ačkoli v tom bylo cítit něco víc. Ale to nemá budoucnost. Navíc, dívka je si o své orientaci jistá. Aspoň myslím, že je.
Každopádně, tento příběh bude mít ještě pokračování. Otázkou je, jak dlouho a jakou cestou se bude ubírat.
Ale nechce přijít ani o jednoho a s ním chce být.. víc.

Obrázky: Pinterest
S.

4 komentáře:

  1. Teda... tohle je pěkně začarovaný příběh a taky zamotaný, chvilku mi trvalo, než jsem ty vazby pochopila, ale je to tedy zapeklitá situace... četla jsem opět se zatajeným dechem :-) dlouhý příběh, to se mi líbí :-) ráda jsem jej četla... i když jeho řešení bude složité... ta situace sama o sobě je hodně složitá... ale co v životě složité není, že? Tak to prostě chodí... ale věřím, že i tento příběh bude mít rozuzlení... všechno se nějak vyřeší a snad to bude pozitivní pro všechny strany... snad nebude nikdo zklamaný... bude mě určitě zajímat pokračování, jak se věci a vztahy vyvinuly... někdy chceme víc, vlastně ani nevíme, co by to víc mělo být, ale přejeme si něco... to "něco" co nám třeba chybí... a pak nás bolí, když se nám to nedostává, i když si myslíme, že by mohlo... je to těžké... ale vždycky věřím na to, že to dobře dopadne... do poslední chvíle... :) ještě jednou - moc hezký příběh... a těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, je to složitá situace i složitý příběh :D Sand jsi to pochopila :D Mohla jsem těm dívkám dát aspoň jména, aby to bylo snadnější, ale takhle je to tajemnější :D
      Přesně tak a děkuji :)

      Vymazat
  2. Krásný, ale přesto smutný příběh. Dalo mi nějakou chvíli, než jsem se v tom zorientovala, ale na druhou stranu, v tom je právě to kouzlo celého příběhu. On, ona, ona,... kdybys jim dala jména, už by to nejspíš nebylo tak zajímavé, jako to je teď...
    Každopádně, příběh je dost čtivý (alespoň pro mě je), už se těším na pokračování. Snad to skončí dobře pro všechny strany... nebo do toho vstoupí ještě někdo jiný? Nechám se překvapit. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář! :)

Vybraný příspěvek

Úvod

Drazí čtenáři, nikdy jsem nečekala, že bych si zkusila založit blog na jiné stránce  než na blog.cz, ale stalo se. Říkala jsem si, že budu...